OSTAŠKOVSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE

OSTAŠKOVSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (rus. Ostaškovskij lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR [NKVD SSSR] dlja vojennoplennych).

Byl zřízen v září 1939 severně od Moskvy v Kalininské (dnes Tverská) oblasti asi 10 km od města Ostaškova v bývalém klášteře Nila Stolebenského (rus. Nilo-Stolebenskaja pustyň nebo Nilova pustyň) na ostrově 1 uprostřed jezera Seliger v objektech dosavadní dětské pracovní kolonie a byl určen pro sedm tisíc příslušníků polské armády převezených po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu; rozkazem z 3. 10. 1939 bylo rozhodnuto soustředit v táboře především příslušníky polské rozvědky, kontrarozvědky, četníky, policisty a příslušníky vězeňských stráží 2. Následujícího jara většina z nichbyla zastřelena a pohřbena do společných hrobů u osady Mědnoje 3. Potom byla v klášteře umístěna vojenská nemocnice a od roku 1943 OSTAŠKOVSKÝ ROZŘAĎOVACÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz). Viz rovněž OSTAŠKOVLAG.

  1. V dochovaných dokumentech je ostrov označován jako Stolbnoje nebo Stolbnyj. ↩

  2. Rus. razvědčikov, kontrrazvědčikov, žandarmov, policejskich i ťuremščikov. ↩

    O internovaných Polácích viz Andižanský tábor Správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 26 pozn. 1.

  3. Hromadná poprava polských vojáků a dalších osob z Ostaškovského tábora Lidového komisariátu vnitra SSSR pro válečné zajatce byla provedena na základě rozhodnutí politického byra Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany (bolševiků) z 5. 3. 1940. Současně byli hromadně likvidování internovaní Poláci umístění v táborech v Starobělsku a Kozelsku; oběti masakru byli stříleny a pohřbeny v Katyňském lese nedaleko Smolenska. ↩

    Viz rovněž Kozelský tábor Lidového komisariátu SSSR pro válečné zajatce a Starobělský tábor Lidového komisariátu SSSR pro válečné zajatce.