ORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 260

ORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 260 (rus. Orskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 260 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 260).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Orsklag.

V dosud zveřejněných dokumentech je poprvé uveden ve výkazech k 1. 11. 1944. Vznikl zřejmě reorganizací z ORSKÉHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE A ZVLÁŠTNÍ KONTINGENT (viz) dislokovaného na jižním Uralu na jihovýchodě Čkalovské (dnes Orenburgská) oblasti 230 km od Orenburgu v městě Orsku. Část kontingentu tvořili zajatí němečtí vojáci a Maďaři bojující po boku Německa proti Sovětskému svazu a větší část především internovaní „nespolehliví“ příslušníci různých národů žijících v SSSR; tábor měl dvacet táborových oddělení 1. Všichni pracovali v místních rudných dolech a hutním a železářském průmyslu 2; například podle údajů z 21. 6. 1944 bylo 1800 zajatců a internovaných nasazeno na stavbu závodu těžkého strojírenství v Orsku 3. Počátkem roku 1945 v táboře mimořádně stoupla úmrtnost: v lednu z 8000 zajatců a internovaných zemřelo 303 a během prvních dvaceti dnů února dalších 174. Tábor je zmiňován ještě v záznamech z roku 1949.

  1. Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných v první polovině padesátých let ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, dvacet dva. ↩

  2. Orsk je dodnes významným centrem ruské hutní a strojírenské výroby; ve městě sídlí několik akciových společností zabývajících se výrobou těžkého strojírenství. ↩

  3. Dnešní akciová společnost Strojmaš. ↩