ORANSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE

ORANSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (rus. Oranskij lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR dlja vojennoplennych).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Oranki.

Byl zřízen v září 1939 v centrálním Rusku v Povolží v Gorkijské oblasti (dnes Nižegorodská oblast) asi čtyřicet kilometrů západně od Gorkého (dnes Nižnij Novgorod) v Bogorodském okresu ve vesnici Oranki v místním pravoslavném mužském klášteře Matky Boží a byl určen pro 1200 příslušníků polské armády převezených po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu 1; současně s nimi byli v táboře také Češi a Slováci, kteří odešli z Německem okupovaného Československa a v Polsku vstoupili do formujícího se Českého a slovenského legionu, s nimž po rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz přešli na sovětské území a byli zajati Rudou armádou. V prosinci téhož roku byla většina polských zajatců převezena blíž k západní hranici Sovětského svazu do KOZELSKÉHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz) 2 ve Smolenské oblasti a místo nich byli do tábora umístěni finští zajatci z první finsko-sovětské války 1939-1940. Po zahájení sovětské protiútoku u Stalingradu přibyl koncem listopadu 1942 kontingent tří tisíců zajatých německých vojáků. Vzápětí byl tábor přeměněn na ORANSKÉ SAMOSTATNÉ TÁBOROVÉ STŘEDISKO (viz).


  1. Viz Andižanský tábor Správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 26 pozn. 1. 

  2. Kde vzápětí byli popraveni; viz Ostaškovský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra SSSR č. 41 pozn. 2.