ORANSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 74

ORANSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 74 (rus. Oranskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 74 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 74).

Byl zřízen počátkem roku 1943 v centrálním Rusku v Povolží v Gorkijské oblasti (dnes Nižegorodská oblast) asi čtyřicet kilometrů západně od Gorkého (dnes Nižnij Novgorod) v Bogorodském okresu ve vesnici Oranki v místním pravoslavném mužském klášteře Matky Boží reorganizací z ORANSKÉHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz). Nejprve v něm byli soustředěni němečtí vojáci zajatí po zahájení sovětského protiútoku u Stalingradu a internovaní Španělé. Po tyfové epidemii zaplnil „uvolněná místa“ po zemřelých kontingent zajatých příslušníků italské armády. V následujících letech byl tábor určen především pro zajaté důstojníky; v roce 1944 v něm měli být shromážděni všichni zajatí rumunští důstojníci nacházející se dosud v různých táborech po celém Sovětském svazu. Kromě klášterních budov byli zajatci a internovaní často rozmístěni v zemljankách. V roce 1950 po ukončení repatriace válečných zajatců z druhé světové války ze Sovětského svazu zpět do zemí svého původu (nebo jejich převedení do „normálních“ sovětských nápravněpracovních táborů) byl tábor zrušen ¹.