OPOKLAG

OPOKLAG (zkr. z rus. Opokskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čs. Opokský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) Opokskogo gidrouzla; Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) i Stroitělstvo Opokskogo gidrouzla; Opokstroj.

Zřízen: 11. 10. 1940.

Zrušen: 28. 6. 1941 po útoku Německa na SSSR.

Obnoven: 23. 7. 1943.

Znovu zrušen: 23. 7. 1947.

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě táborů výstavby vodohospodářských zařízení Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gidrotěchničeskogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Glavgidrostroj NKVD SSSR nebo GULGTS NKVD SSSR) a od 23. 7. 1943 Hlavní správě táborů průmyslové výstavby Lidového komisariátu (později ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promyšlennogo stroitělstva Narodnogo komissariata [ministěrstva] vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GLAVPROMSTROJ či GULPS NKVD [MVD] SSSR).

Nacházel se: na severozápadě Ruska ve Vologodské oblasti 1.

Správa sídlila: ve Veliko-Usťugském okresu ve vesnici Porogi 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1941 579; 1. 7. 1941 1616; 1. 1. 1944 813; plánovaný stav 4. 1944 2400; plánovaný stav II./IV 1944; 1. 1. 1945 2606; 1. 1. 1946 3194; 1. 1. 1947 1358; 1. 8. 1947 470.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba Opokského vodního díla na řece Suchoně 3.

  1. Opoklag se nacházel na horním toku řeky Suchony šedesát kilometrů od Usťjugu nedaleko od násilně vysídlené osady Opoky; vězni žili v barácích a zemljankách. Dnes osadu tvoří osm domků a bývalý tábor připomíná jen kříž na místě bývalých zemljanek vztyčený místními letními obyvateli přijíždějícími z Moskvy. Podle zbylých místních pamětníků je asi kilometr za osadou v lesním houští zapomenutý vězeňský hřbitov. ↩

  2. Dnes vesnice již zanikla. ↩

  3. Opokské vodní dílo bylo další zbytečnou stavbou vybudovanou vězni sovětských táborů. Vzápětí po dokončení stavby na jaře 1947 rozvodněná Suchona smetla přehradu a dnes zůstaly na břehu podél půldruhého kilometru dlouhých Opokských peřejí pouze její zbytky. Vodní cesta ze Suchony je vedena přes severněji ležící jezero Kubenskoje. ↩