OBSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA 501

OBSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA 501 (rus. Obskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] i Stroitělstvo 501).

Další oficiálně používaná označení: Obskoje upravlenije Glavnogo upravlenija lagerej železnodorožnogo stroitělstva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Obskoje Upr. GULŽDS MVD SSSR; Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) pri Stroitělstvě 501; Stroitělstvo 501.

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Salechardlag.

Zřízen: 5. 2. 1949.

Zrušen: 12. 2. 1954 1.

Byl podřízen: zpočátku Severní správě táborů železničního stavitelství Hlavní správy táborů železničního stavitelství Ministerstva vnitra SSSR (rus. Severnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Glavnogo upravlenija lagerej železnodorožnogo stroitělstva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Severnoje upr. lagerej železnodorožnogo str-va GULŽDS MVD SSSR) a od 12. 11. 1949 přímo Hlavní správy táborů železničního stavitelství Ministerstva vnitra SSSR; potom od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a od 28. 1. 1954 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR).

Nacházel se: v západní Sibiři za severním polárním kruhem.

Správa sídlila: zpočátku v hlavním městě Jamalo-Něneckého autonomního okruhu Salehard (rus. Salechard) na pravém břehu řeky Ob a později dvacet kilometrů severněji v železniční stanici a přístavu Labytnangi na levém břehu 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1949 50019; 1. 1. 1950 41203; 1. 1. 1951 41718; 1. 1. 1952 13499; 15. 3. 1953 27812; 1. 5. 1953 21436; 15. 6. 1953 4200; 15. 7. 1953 5390; 1. 1. 1954 12725.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: dostavba železniční tratě Čum─Salehard (Labytnangi); stavba trajektu přes Ob; stavba železniční tratě Salehard na východ k řece Pur; stavba překladiště v zátoce Novyj Port v Obském zálivu; zprovoznění tajgou a močály vedené železniční tratě Čum─Salehard─Igarka dlouhé 1200 km 3; stavba a zprovoznění trajektu přes Jenisej; stavba přístavu v oblasti Igarky a opravny lodí; stavba osady pro zaměstnance přístavu a opraven; stavba druhé koleje na železnici Pečora─Vorkuta 4; práce na stavbě železničních tratí Vorkuta─Kosju a Chanovej─Mulda 5; provoz továrny na výrobu minerální vaty v lokalitě výhybny Beregovoj; stavba překladiště dříví v Salehardu (na zakázku Ministerstva dřevařského a papírenského průmyslu SSSR neboli rus. Ministěrstvo lesnoj i bumažnoj promyšlennosti SSSR [zkr. Minlesbumprom SSSR nebo MLBP SSSR]); úprava dna přístupů ke kotvištím v Labytnangi a Salehardu; stavba železniční odbočky z hlavní tratě k Salehardskému rybnému konzervárenskému kombinátu a mrazírnám Glavrybsbytu na břehu řeky Poluj jihovýchodně od Salehardu (na zakázku Ministerstva rybného průmyslu SSSR neboli rus. Ministěrstvo rybnoj promyšlennosti SSSR [zkr. Minrybprom SSSR nebo MRP SSSR]); stavba skladů a bytovek v osadě Urengoj na řece Taz 6; stavba mrazírny; stavba skladů; stavba skladiště ledu; bytová výstavba; těžba dřeva; výroba vápna; těžba kamene a písku; oděvní a opravárenské služby.

  1. Vězni pracující na stavbě železniční tratě Čum─Labytnangi byli převedeni do Pečorlagu (viz). ↩

  2. Podle blízkosti řeky Ob byl také zřejmě odvozen název táborového komplexu. ↩

  3. Stavba lidově přezdívaná „stalinka“ byla přísně utajována. Táborové jednotky byly rozmístěny podél stavby na každém pátém kilometru a podle postupu stavby se přesunovaly dopředu. ↩

    Dnes je v provozu pouze 200 km dlouhý úsek Čum-Labytnangi. Ihned po smrti J. V. Stalina v březnu 1953 byla realizace megalomanského plánu vybudování sibiřské železniční sítě přerušena a většina úseků zůstala nedostavěna; provoz na již hotových tratích byl zastaven pro ekonomickou neefektivnost. V současné době jsou opuštěné a neudržované koleje a další stavby „mrtvé železnice“ (rus. mjortvaja doroga) nebo „mrtvé zóny“ (rus. mjortvaja zona) uprostřed velice řídce obydleného kraje tristním pomníkem minulosti; v osadě Janov Stan asi 180 km jižně od Igarky se dochovaly polozřícené baráky a strážní věže zdejšího bývalého tábora.

    Mnoho míst zůstalo bez spojení s vnějším světem a kromě zapadlých cest jsou dostupná pouze vrtulníkem. Budoucí dopravní infrastrukturu Zapolárního Uralu má zajistit především síť silnic a přijatelně sjízdných cest.

  4. Dnes je tato trať využívána již pouze omezeně. Příčinou je postupný útlum stále více ekonomicky nevýhodné těžby uhlí v místním regionu a odliv místního obyvatelstva; jen během devadesátých let byla zrušena skoro polovina zastávek a ojedinělé vlaky (především nákladní) projíždějí opuštěnými nádražími a kolem neobydlených osad a zbytků někdejších táborů. ↩

  5. Osada Chanovej byla v roce 1966 zrušena a dnes je téměř neobydlená. Zůstala zachována pouze železniční stanice. ↩

  6. Dnes v Purovském okresu. V sedmdesátých letech vzniklo 100 km východně město Novyj Urengoj. ↩