NOVOROSSIJSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 148

NOVOROSSIJSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 148 (rus. Krasnodarskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 148 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 148).

Byl zřízen koncem roku 1944 na jihu Ruska na západě Krasnodarského kraje 136 km jihozápadě od Krasnodaru na břehu Černého moře v přístavním městě Novorossijsku. Kontingent tvořili především němečtí vojáci a zajatí Rumuni a Italové; mezi internovanými byli zejména příslušníci pobaltských zemí a mnoho Slováků. Většinou pracovali na obnově válkou zničeného města nebo v přístavu. V prvních měsících byla v táboře vysoká úmrtnost: z 10000 zajatců a internovaných v lednu 1945 zemřelo 369 a během prvních dvaceti dnů února dalších 253 1. V roce 1945 byl tábor přejmenován na KRASNODARSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 148 (viz).

  1. Jižně od Novorossijska nedaleko místa proslulého výsadku Rudé armády v únoru 1943 na „Malé zemi“ u rybářské osady Myschako v Cemsské zátoce Černého moře byl devadesátých letech obnoven bývalý hřbitov německých zajatců. ↩