NOVOKUZNĚCKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 525

NOVOKUZNĚCKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 525 (rus. Novokuzněckij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 525 nebo zkr. lager GUVPI MVD SSSR № 525).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Stalinsklag.

Nacházel se na jihozápadní Sibiři v jihozápadní části Kemerovské oblasti 269 km od Kemerova v lokalitě města Stalinsk 1. Vznikl reorganizací z PROKOPJEVSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 525 (viz) se správou v 37 km severozápadně vzdáleném Prokopjevsku. Patnáct táborových oddělení bylo rozmístěno většinou v zařízeních vybudovaných původně SIBLAGEM (viz) a někdy byli zajatci a internovaní umístěni přímo v jeho střediscích 2. Tábor je zmiňován ještě na jaře 1948.

  1. Původně osada Sad-Gorod přejmenovaná v roce 1931 na Novokuzněck a následující roku na Stalinsk; v roce 1939 se město jmenovalo Stalinsk-Kuzněck a potom znovu Stalinsk. Od roku 1961 opět Novokuzněck. ↩

  2. Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, oddělení byla dále rozdělena na nejméně třicet táborových středisek. ↩

    Například severozápadně od Novokuzněcka 120 km vzdálený tábor Taštagol ve stejnojmenné městě, 95 km vzdálený tábor Bělovo rovněž ve stejnojmenném městě, 119 km vzdálený tábor s 2500 vězni u šachty v městě Leninsk-Kuzněck a tábor Urick (patrně zkom. z Ursk v Gurjevském okrese). Bývalí vězni poskytli oběma historikům svědectví také o 13. táborovém středisku s dvěma tisíci vězenkyněmi a o táborech Badajevka (patrně zkom. z Bajevka v Novokuzněckém okresu) se čtyřmi tisíci vězni.

    Většina pamětníků byli sice bývalí vězni, kteří se vrátili z táborů teprve v první polovině padesátých let, přesto však mnohé jejich informace byly již tehdy nepřesné nebo alespoň zkreslené, zejména když šlo o svědectví pocházející zřejmě až z druhé ruky.

    V Prokopjevsku byla údajně skupina 27 táborových středisek určených především pro vězněné ženy; většina rovněž pracovala v uhelných dolech a část na stavbách ve městě.