NORILLAG

NORILLAG (zkr. z rus. Norilskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Norilský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používané označení: Norilstroj.

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Norilsklag.

Zřízen: 25. 6. 1935.

Zrušen: 22. 8. 1956. Po jednadvaceti letech nepřetržitého provozu!

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); od 26. 2. 1941 do 2. 4. 1953 Hlavní správě táborů důlních a hutních závodů Lidového komisariátu (později Ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gorno-metallurgičeskich predprijatij Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULGMP NKVD [MVD] SSSR); potom Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a od 28. 1. 1954 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR).

Nacházel se: ve východní Sibiři na území Krasnojarského kraje především v tehdejším Dolgano-Něneckém autonomní okruhu 1.

Správa sídlila: v Krasnojarském kraji v jihozápadní části poloostrova Tajmyr 300 km severně od polárního kruhu na okraji horské plošiny Putorana (nejv. hora Kameň 1678 m) v osadě (od roku 1953 město) Norilsk 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 10. 1935 1200; 1. 1. 1936 1251; 1. 1. 1937 9139; 1. 1. 1938 7927; 1. 10. 1938 8791; 1. 1. 1939 11560 3; 1. 1. 1940 19500 4; 1. 1. 1941 20535; 15. 6. 1941 17491; 1. 1. 1942 23779 5; 1. 4. 1942 22322; 1. 1. 1943 30757; 1. 1. 1944 34570; 1. 1945 31822; 1. 1. 1946 33797; 1. 1. 1947 37443 6; 1. 1. 1948 47732; 1. 1. 1949 57463 7; 1. 1. 1950 58651; 1. 1. 1951 72490; 1. 1. 1952 68849 8; 1. 1. 1953 67889; 1. 1. 1954 36734; 1. 7. 1955 21214 9; 1. 1. 1956 13629; 9. 1956 69.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba a provoz Norilského kombinátu na zpracování mědi a niklu a stavba pomocných zařízení a infrastruktury kombinátu 10; výstavba města Norilska 11; stavba rudných dolů Ugolnyj ručej (čes. Uhelný potok) a Gora rudnaja (čes. Rudná hora); stavba závodu na výrobu niklu; stavba závodu na výrobu kobaltu; stavba závodu na výrobu mědi; stavba koksovacích baterií; stavba tepelné elektrárny; výstavba průmyslového vodovodu mezi řekou Norilkou a jezerem Dolgoje a stavba čerpací stanice na Norilce 12; bytová výstavba; stavba povrchového dolu Mědvěžij ručej (čes. Medvědí potok) a hlubinného dolu č. 7; stavba 4. provozu Velké úpravny rud (rus. Bolšaja obogatitělnaja fabrika) 13; stavba provozu elektrolýzy niklu; rekonstrukce a rozšíření závodu na zpracování kobaltu a závodu na tavení mědi; stavba a provoz Krasnojarské afinérie 14; těžba platiny 15; práce ve výrobě elektrolytického kobaltu 16; těžba slídy na Birjulinském nalezišti na Tajmyru; stavba a provoz Dudinského přístavu a Krasnojarského přístavu 17; rekonstrukce a rozšíření úpravny chloru na závodě č. 25 vyrábějícího kaustickou sodu; stavba Norilské teplárny; stavba závodu na stavbu lodí v Podtjosovu a říčního přístavu v Krasnojarsku; práce v opravnách lodí (v Igarce, v Dudince, v Krasnojarsku, v Podtjosovu a v Čeredi); práce na závodě oxidačního tavení; komunální stavba a rekonstrukce ve vesnici Kurejka na Jeniseji „domku, v němž žil ve vyhnanství soudruh Stalin“ (!); práce pro Báňskou správu č. 21 (geologický průzkum a vyhledávání ložisek včetně budování hlubinných průzkumných poloprovozů); stavba a zabezpečení provozu železniční tratě Norilsk─Dudinka; stavba uhelných dolů a vápencového dolu; stavba kamenolomu; těžba uhlí; těžba vápence nedaleko železniční stanice Kalargon; práce ve Velké úpravně rud; práce ve dřevozpracujícím kombinátu; práce ve strojírenských dílnách; práce v teplárně; obsluha traktorového parku; práce ve Vorošilově závodě v Krasnojarsku; práce v elektrotechnických opravnách; práce pro základnu Norilsksnabu; stavba a provoz letiště Naděžda 17; stavba a údržba silnic; výstavba Domu rekreace nedaleko vesnice Atamanovo 18; zemědělské práce (například v táborových hospodářstvích ve vesnici Kurejka nebo ve vesnici Šušenskoje 19); práce v rybném hospodářství Norilského kombinátu.

ZKRATKA

V Norilsku, když nás každé ráno eskortovali do práce, jsme museli přejít železniční trať. Často bylo vidět bedny, pytle a různé nářadí rozházené podél kolejí, které zde čekaly, až si pro ně adresáti přijdou.

Občas spatříme i pečlivě vyrovnané řady pytlů. Pytle naplněné slámou nebo pilinami slouží vězňům jako matrace. Tyhle však vypadají jinak: kratší než obvykle, zavázané provazem, očividně obsahují něco jiného než slámu. V dolní části lze uhodnout jakýsi kulatý předmět připomínající meloun. Naše kolona prošla netečně kolem.

Obrátil jsem se k muži, který kráčel vedle mne. „Co v těch pytlích tak si může být?“

Moje nevědomost ho zřejmě překvapila, a dokonce vzbudila podezření. Což zase udivilo mne. Teprve později se dozvím, že tak jako v Orwellově světě existovaly ne-osoby, v socialistickém impériu existovaly ne-události, ne-fakta, ne-jevy. Jinak řečeno věci, o nichž všichni vědí, je ale nezbytné předstírat, že neexistují. Jakákoli zmínka o nich se považuje za léčku.

Ten člověk si mne prohlédl, uklidnil se a vysvětlil mi: „To jsou suvenýry z Kalargonu.“

Nechápu.

„V těch zavázaných pytlích jsou těla bez hlav. To, co se podobá melounům, jsou hlavy.“

„Co je to ten Kalargon, kde se usekávají hlavy?“

„Trestné oddělení, kam se posílají nejhorší, nejtvrdší grázlové. Podle své tradice si vyřizují účty s nepřáteli tím, že jim uříznou hlavu. Jenže předpis nakazuje, aby se u každého vězně před pohřbením řádně určila totožnost a na palci levé nohy měl cedulku s číslem své složky. Když není mrtvola pohromadě, musí se podle předpisu identifikovat každý kus těla, což se dá provádět jenom v Norilsku, tam jsou archivy s antropologickými )údaji všech vězňů ze všech táborových sektorů.

Později jsem se na vlastní účet přiučil, že důstojníci táborové politické policie posílají do Kalargonu i politické vězně, jejichž převýchova prací jim připadá příliš pomalá, či dokonce nemožná. Převýchova, která je cílem gulagu.

Rovněž tam posílají kriminální, patřící ke znepřáteleným bandám. Nakonec se mezi sebou pobijí, což místní administrativě umožňuje občas si vydechnout.

Z knihy Jacques Rossiho Útržky životů (Jacques Rossi: Fragments de vies), z francouzštiny přeložil Lubomír Martínek, Praha 1999, s.. 91-92.

O Jacquesi Rossim viz Dudinka.

  1. Dnes Tajmyrský (Dolgansko-něnecký) autonomní okruh. ↩

    Podle krasnojarských historiků sestával Norillag v roce 1939:

    z Norilského samostatného táborového oddělení,

    z Dudinského samostatného táborového oddělení,

    z táborových oddělení Železnodorožnyj a Kalargon nedaleko Norilska,

    z detašovaných táborů (volně čes. z rus. komandirovka) Malaja Dudinka a 102. kilometr,

    ze samostatného táborového střediska Kirpzavod (zkr. z rus. kirpičnyj zavod neboli cihelna),

    z táborového oddělení Valek (dnes norilské letiště)

    a z věznice (rus. štrafnoj izoljator nebo zkr. ŠIZO) v Norilsku.

    Kromě toho byla zřejmě operativně zřizována četná detašovaná pracoviště (volně čes. z rus. podkomandirovka) na stavbě železniční tratě Norilsk-Dudinka a úzkokolejných vleček k jednotlivým cínovým dolům. Bývalý jugoslávský vězeň například vzpomíná na tábor Naděžda na úpatí stejnojmenné hory na okraji Norilska.

    Počátkem padesátých let tvořilo Norillag již více než třicet táborových oddělení. Jedním z největších bylo 8. táborové oddělení v Krasnojarsku.

    Nechvalně pověstný byl také trestný tábor s popravištěm severně od Norilska v lokalitě železniční stanice Kalargon (někdy zkom. Kolargon) na břehu stejnojmenné řeky u vězni v roce 1943 vybudované hornické osady Kajjerkan (dnes satelitní město Norilska).

    Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných v první polovině padesátých let ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, tvořilo Norillag 35-40 táborů.

    Nejznámějšími byly údajně zvláštní trestný tábor (rus. osobyj štrafnoj lager) Mědvěža (patrně zkom. z Mědvěžij ručej),

    zvláštní tábor (rus. speclager) Kachrakan (patrně zkom. z Kajjerkan),

    zvláštní tábor 3-KTR pro tři tisíce bývalých důstojníků Rudé armády nasazených na práci v cihelně,

    zvláštní tábor č. 4 s čtyřmi tisíci vězňů pracujících na stavbách v Norilsku,

    zvláštní tábor č. 5 s třemi tisíci vězni zaměstnanými především v cihelně a ve sklárnách,

    zvláštní tábor č. 6 s 3500 vězenkyněmi pracujícími v cihelně a stavějícími byty v Norilsku,

    zvláštní tábor č. 7 s vězenkyněmi nasazenými na stavbu železniční tratě a v zimě na odklízení sněhu z kolejí,

    zvláštní tábor č. 10 s deseti tisíci vězni zaměstnanými v lokomotivce a ve vagonce

    a zvláštní tábor č. 21 u závodu na výrobu leteckých ložisek s dvěma tisíc vězni.

    Pamětníci připomínali rovněž tábory ve Voločance.

    Jakovlev s Burcevem podle vzpomínek bývalých vězňů sestavili také seznam národů, jejichž příslušníci byli vězněni v Norillagu. Citujeme v abecedním pořádku: Češi, Číňané, Estonci, Francouzi, Italové, Japonci, Litevci, Maďaři, Rumuni, Rusové a Ukrajinci.

    V letech 1935─1960 v různých obdobích sídlilo v Krasnojarském kraji třicet táborových komplexů.

    V roce 1953 v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva vnitra SSSR č. 00576 povolit „písemný styk s příbuznými a přijímání balíčků odsouzeným válečným zajatců a internovaným, jakož i občanům jiných států odsouzeným vojenskými senáty Sovětské armády v zahraničí [do nápravněpracovního tábora]“ bylo v Norilsku zřízeno doručovací středisko označené jako tábor č. 2 (rus. lager № 2).

    V roce 2003 byl v Krasnojarském kraji stále stejný počet Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF).

  2. Jedno z pěti nejsevernějších měst světa. ↩

    V letech 1948─1954 rovněž sídlo Gorlagu (viz pozn. 1).

    V roce 1990 nedaleko Norilska na Šmidtově hoře (rus. Gory imeni Šmidta nebo lid. Šmidticha) byl na paměť vězňů Norillagu a Gorlagu vztyčen kříž a později zbudována kaplička. Starý hřbitov na úpatí hory rozdělený na vězeňskou část a „normální“ část dostal jméno Norilská Golgota a postupně na něm byly vybudovány pomníky na paměť obětí z pobaltských zemí, bývalých vězňů z Polska a vězněných židů. V budoucnosti má vzniknout také pomník připomínající v Norillagu a Gorlagu zahynulé japonské válečné zajatce.

    Rovněž v Norilsku byla i v roce 2003 stále Nápravní kolonie Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace. Podle neoficiálních údajů je v ní kolem tří tisíc vězňů a všichni pracují opět především pro Norilský průmyslový rajon (viz pozn. 5).

  3. 3253 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činnost a 610 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. socialno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

    Zvýšení počtu vězňů bylo způsobeno přesunem do Norillagu mimořádných kontingentů z věznic v Krasnojarsku a Jenisejsku.

  4. Koncem léta 1939 byly do Norillagu přesunuty početné kontingenty vězňů z Orla, Jelce, Kustané a ze Soloveckých ostrovů. ↩

  5. Na podzim 1941 byli do Norillagu přemístěni z Juchnovlagu (viz) internovaní důstojnící bývalých armád Sovětským svazem v roce 1939 anektovaných Estonska, Litvy a Lotyšska. Byli uvrženi do tábora bez odsouzení a teprve časem byli dodatečně rozhodnutím zvláštní porady (viz Černogorský zvláštní nápravněpracovní tábor pozn. 1) odsuzováni k trestům nuceného pobytu v táboře na dobu pěti až deseti let; mnozí v době vynesení tohoto „rozsudku“ již zahynuli. ↩

  6. Direktivou Ministerstva vnitra SSSR č. 219 z 31. 8. 1946 bylo uloženo přemístit do Norillagu k výkonu trestu „válečné zajatce, odsouzené k těžkým nuceným pracem“ do nápravněpracovního tábora. ↩

  7. V roce 1948 v souvislosti se zřizováním zvláštních táborů poskytl Norillag objekty Gorlagu (viz); zřejmě bez přerušení navyšování vlastního kontingentu. O zvláštních táborech viz Běrlag pozn. 1. ↩

  8. V roce 1951 se stal součástí Norillagu jako samostatné táborové středisko Nápravněpracovní tábor afinérie č. 169 (viz). ↩

  9. V roce 1954 Norillag sloučen s Gorlagem.. ↩

  10. Dnes kombinát Norilský nikl A. P. Zavenjagina (rus. Norilskij Nikel im. A. P. Zavenjagina). Je největším světovým výrobcem paladia a jedním z největších světových producentů platiny. Vyrábí 96% veškeré ruské produkce niklu. ↩

    Je pojmenován po A. P. Zavenjaginovi, který ve službách Lidového komisariátu vnitra SSSR řídil stavební činnost zabezpečovanou vězni Norillagu v letech 1938-1941 a je považován za zakladatele kombinátu a města.

    Kombinát je hlavní hospodářskou jednotkou akciové společnosti Norilský průmyslový rajon (rus. Norilskij promyšlennyj rajon nebo zkr. NPR) tvořené několika desítkami závodů dolů, přístavů, letišť, elektráren, železničních vleček, silnic a dalších výrobních a pomocných provozů a různě roztroušených osad. NPR zabírá celou západní část Tajmyrského poloostrova na pravém břehu podél dolního toku Jeniseje o ploše téměř čtyři tisíc čtverečních kilometrů. Z téměř 250 tisíc zdejších obyvatel je téměř sto tisíc zaměstnáno ve strukturách NPR.

    Zaměstnanci NPR jsou především potomci bývalých vězňů nebo obslužného personálu Norillagu a přistěhovalí Rusové. Tragickou minulost a osud více než půl milionu vězňů dnes připomíná obyvatelům Norilska pouze malá pamětní deska na Leninově třídě a pomník na bývalém vězeňském hřbitově.

  11. Výstavba začala společně se stavbou  Norillagu v roce 1935 uprostřed zapolární tajgy na místě stejnojmenné osady. Dnes má toto vězni postavené město přes 167 tisíc obyvatel. ↩

  12. Postupující zprůmyslnění kraje zřejmě později vedlo k proměně krajiny a řeka i jezero již neexistují. Na současných ruských mapách je Norilsk obtékán řekou Norilskaja a obklopen třemi jezery - na severu jezerem Pjasino a na východě a jihu jezerem Lama a jezerem Keta; ještě jižněji je vodní nádrž Hantajskoje. Název jezero Dolgoje neboli čes. Dlouhé jezero je proto docela možná pouze dobový ruský překlad některého z názvů těchto jezer mající kořeny zřejmě v jazyku původních obyvatel Tajmyru. ↩

  13. Rus. Bolšaja obogatitělnaja fabrika. Překlad však možná není na místě a označení Bolšaja není pouhým přídavným jménem, ale je odvozeno od pojmenování nějakého místa, které se nám však nepodařilo zjistit. ↩

  14. Výstavba afinérie byla zahájena již koncem třicátých let a po přerušení během druhé světové války byla koncem čtyřicátých let znovu obnovena. V průběhu této doby se proto na její stavbě vystřídali vězni několika táborů; viz Jenisejský nápravněpracovní tábor, Krasnojarská správa Zvláštní stavby s nápravněpracovním táborem p. schr. 138 a Nápravněpracovní tábor afinérie č. 169. ↩

  15. Viz pozn. 10. ↩

  16. Dnes kombinát Norilský nikl A. P. Zavenjagina vyrábí 95 procent veškeré ruské produkce kobaltu. ↩

  17. Vodní cesta po Jeniseji ze severní Dudinky na jih kraje do Krasnojarska byla dva tisíce kilometrů dlouhá. Přemisťování vězňů za prací podobně vzdálenou bylo obvyklé. ↩

  18. Později kolem letiště na místě bývalého tábora vyrostlo město Naděžda – satelit Norilska. ↩

  19. Přistavní město Atamanovo na Jeniseji severně od Krasnojarska je dnes proslulé jako významné centrum ruské radiochemické výroby a sklad jaderného odpadu. ↩