NIKOLAJEVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 126

NIKOLAJEVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 126 (rus. Nikolajevskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 126 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 126).

Vznikl v roce 1944 v jižní části Ukrajinské sovětské socialistické republiky (od roku 1990 samostatná Ukrajinská republika) v Nikolajevské oblasti (dnes Mykolajivská oblast; ukr. Mykolajivska oblast) v Bugském limanu Černého moře v přístavním městě Nikolajev (dnes ukr. Mykolajiv). Za druhé světové války bylo město až do března 1944 okupováno německou armádou. Tábor byl určen pro zajaté německé vojáky a společně s Německem bojující rumunské a maďarské vojáky a pro internované příslušníky různých národů; pracovali především na obnově válkou zničeného místního loďařského průmyslu. V táboře byla zpočátku vysoká úmrtnost: v lednu 1945 zemřelo 533 zajatců a internovaných a během prvních dvaceti dnů února dalších 373. Je zmiňován také v záznamech z roku 1948; mnozí váleční zajatci z druhé světové války byli již postupně repatriováni ze Sovětského svazu zpět do zemí svého původu a tábor byl zřejmě téhož roku zrušen a zbylí internovaní převedeni do „normálních“ nápravněpracovních táborů.