NĚVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 393

NĚVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 393 (rus. Něvskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 393 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 393).

Je uveden v dochovaných dokumentech z 10. 4. 1946. Byl dislokován na severozápadě evropské části Ruska v Leningradské oblasti zřejmě přímo v Leningradu (dnes Sankt-Petěrburg; čes. Petrohrad) a vznikl reorganizací z LENINGRADSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 339 (viz). Měl více než 50 táborových oddělení 1! Kontingent tvořili především zajatí Němci a maďarští a rumunští vojáci bojující po boku Německa proti Sovětskému svazu; později přibyli Němci odvlečení po válce z Německa do Sovětského svazu sovětskou kontrarozvědkou SMĚRŠ 2. Pracovali na obnově válkou zničeného Leningradu. Tábor je zmiňován ještě ve výkazech z 1. 1. 1949. Ve stejné době byla v Leningradě umístěna zvláštní nemocnice č. 1400 (rus. specialnyj gospital № 1400 nebo zkr. specgospital № 1400) pro válečné zajatce s kapacitou 600 lůžek.

  1. 1. táborové oddělení bylo rozmístěno severně od Leningradu na březích Finského zálivu v Sestrorecku a zřejmě vzniklo ze zrušeného Sestroreckého tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 254 (viz). ↩

    2. táborové oddělení bylo naopak na jihozápadě od Leningradu ve Volosovském okresu v osadě Kikerino.

    3. táborové oddělení bylo na jihovýchodě v lokalitě obce (dnes město) Tosno.

    4. táborové oddělení bylo 45 km jižně od Leningradu v lokalitě proslulého letoviska Gatčina u vesnice Nizkovcy (někdy nesprávně nazývané Niskovcy) s rozsáhlým lesním parkem a kamenolomem (dnes opuštěnými a zanedbanými).

    5. táborové oddělení a 18. táborové oddělení byla hned za jižními hranicemi Leningradu v obci Krasnoje Selo (dnes součást Petrohradu).

    7. táborové oddělení zřejmě vzniklo ze zrušeného Slancského tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra SSSR č. 322 (viz) až úplně na západě Leningradské oblasti.

    8. táborové oddělení zřejmě vzniklo rovněž z nedalekého Rudničného tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra SSSR č. 436 (viz) v témže Slancském okresu.

    9. táborové oddělení bylo u osady Krasnaja Myza opět ve Volosovském okresu jihozápadně od Leningradu.

    10. táborové oddělení bylo opět v Slancském okresu v lokalitě vesnice Pernicy.

    12. táborové oddělení bylo naproti tomu 35 km východně od Petrohradu v městě Petrokresposť (od roku 1992 znovu historický název Šlisselburg) v ústí Něvy do Ladožského jezera.

    14. táborové oddělení na severovýchodě v osadě Žicharjovo (kde zajatci a internovaní těžili rašelinu).

    24. táborové oddělení bylo znovu ve Volosovském okresu ve vesnici Gorki.

    A 31. táborové oddělení bylo přímo v osadě (od roku 1999 město) Volosovo.

    Další táborová oddělení nebo střediska byla například přímo v Leningradu u Volodarského mostu na pravém břehu Něvy nebo jižně od města v  Kolpino (kde byli kromě Němců především Španělé) či naopak až 147 km západně v městě Ivangorod.

  2. O SMĚRŠi viz Lvovský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 275 pozn. 2. ↩