NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA STALINSKÉ VODÁRENSKÉ ČERPACÍ STANICE

NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA STALINSKÉ VODÁRENSKÉ ČERPACÍ STANICE (rus. Ispravitělno-trudovoj lager [ITL] i Stroitělstvo Stalinskoj nasosnoj stanciji).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Stroitělstvo Stalinskoj nasosnoj stanciji.

Zřízen: 5. 7. 1937.

Zrušen: 29. 6. 1939.

Byl podřízen: Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR).

Nacházel se: v centru Ruska v Moskevské oblasti 1.

Správa sídlila: severně od Moskvy ve vesnici Ščitnikově.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 10. 1937 10706; 1. 1. 1938 7001; 1. 7. 1938 9601; 1. 10. 1938 8310 2; 1. 1. 1939 2727; 1. 1. 1940 1726.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba Stalinské vodárenské čerpací stanice 3; stavba Všesvazové zemědělské výstavy v Moskvě 4.

V Moskvě sídlí dvě nápravní kolonie.

  1. V letech 1932─1956 bylo v různých dobách v Moskevské oblasti ještě 34 dalších ústředně řízených táborů (táborových komplexů). Kromě toho desetitisíce vězňů se nalézaly v táborech podléhajících oblastním orgánům. ↩

    Přímo v Moskvě sídlily správy čtyř ústředně řízených táborů.

    Ještě v roce 2003 bylo v Moskevské oblasti devatenáct Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF).

  2. Sedm vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 1595 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  3. Součást stavby kanálu Moskva-Volha (dnes Moskevský průplav) majícího zabezpečovat hlavní zásobování ruské metropole vodou; měla dodávat vodu do jihovýchodních a východních obvodů Moskvy. Po dostavění byla stanice předána trustu Mosvobodoprovod. ↩

  4. Všesvazová zemědělská výstava (rus. Vsesojuznaja selskochozjajstvennaja vystavka nebo zkr. VSChV) se konala v Ostankinu na severu Moskvy; na ploše více než 140 ha bylo vybudováno přes 250 objektů (výstavních pavilonů a skleníků) a vysazeny tisíce stromů, byly zřízeny předváděcí zahradní a osevní plochy, objekty pro živočišnou výrobu (stáje, chlévy, vepřince, drůbežárny) a rozsáhlé prostory pro předvádění zemědělské techniky. Výstava byla rozdělena podle různých oborů zemědělské činnosti a každá sovětská republika měla vlastní expozici. ↩

    Výstava měla demonstrovat správnost násilné kolektivizace zemědělství a bombastickým předváděním výsledků špičkových podniků centrálně řízené a modernizované zemědělské velkovýroby zakrýt přetrvávající hlubokou zaostalost a chudobu většiny sovětského venkova.

    Megalomanský projekt výstavy byl však zřejmě nad síly Lidového komisariátu zemědělství SSSR (rus. Narodnyj komissariat zemledělija SSSR nebo zkr. NKZ SSSR) a proto v květnu 1939 převzal operativní řízení příprav a veškerých stavebních prací Lidový komisariát vnitra SSSR. Nasazením vězňů se podařilo dokončit všechny stavby a výstava mohla být včas téhož léta zahájena.

    Ještě do konce roku 1939 pak prošlo jejími expozicemi (a tedy také pavilóny vybudovanými vězni!) přes tři a půl miliónů návštěvníků. Trvala až do útoku Německa na SSSR o dva roky později a po válce byla znovu obnovena přirozeně v ještě bombastičtějím rozsahu.