NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA č. 2 TATSPECNĚFTĚSTROJE

NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA č. 2 TATSPECNĚFTĚSTROJE (rus. Ispravitělno-trudovoj lager [ITL] i Stroitělstvo № 2 Tatspecněftěstroja).

Zřízen: 4. 8. 1952.

Zrušen: 29. 4. 1953.

Byl podřízen: nejprve Správě nápravněpracovních táborů a Tatspecněftěstroje (rus. Upravlenije Ispravitělno-trudovych lagerej i Tatspecněftěstroja nebo zkr. Upr. ITL i Tatspecněftěstroja) v rámci Hlavní správy táborů pro výstavbu závodů na zpracování ropy a výrobu syntetického paliva Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije po stroitělstvu něftěpererabatyvajuščich zavodov i predprijatij iskusstvennogo židkogo topliva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Glavspecněftěstroj MVD SSSR či GSNS MVD SSSR) a od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR).

Nacházel se: ve středním Povolží v Tatarské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Tatarská republika v rámci Ruské federace; tat. Respublika Tatarstan).

Správa sídlila: na východě republiky 322 km jihovýchodně od Kazaně ve vesnici Novaja Pismjanka (dnes město Leninogorsk).

Oficiálně udávané počty vězňů: plánovaný stav na konec roku 1952 1300 1.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba ropných těžebních podniků; stavba Aktašské cihelny; práce v Čupajevském kamenolomu.

  1. K 1. 1. 1953 bylo v Nápravněpracovním táboře a Stavbě č. 1 Baškirspecněftěstroje a Nápravněpracovním táboře a Stavbě č. 2 Baškispecněftěstroje dohromady 2120 vězňů; z toho v prvním z nich 2203 a ve druhém zřejmě ještě velmi málo. ↩