NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA AKTOVRAKSKÉHO KOMBINÁTU

NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR A STAVBA AKTOVRAKSKÉHO KOMBINÁTU (rus. Ispravitělno-trudovoj lager [ITL] i Stroitělstvo Aktovrakskogo kombinata).

Zřízen: 24. 5. 1952.

Zrušen: 29. 4. 1953.

Byl podřízen: Hlavní správě Ministerstva vnitra SSSR pro průzkum a dobývání ložisek a výstavbu podniků na zpracování barevných a vzácných kovů v Krasnojarském kraji Jenisejstroji (rus.Glavnoje upravlenije Ministěrstva vnutrennich děl SSSR po razvědkě i ekspluataciji městorožděnij i stroitělstvu predprijatij cvetnych a redkich metallov v Krasnojarskom kraje Jenisejstroj nebo zkr.Glavnoje upravlenije Jenisejstroj MVD SSSR) a od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR).

Nacházel se: na jihu východní Sibiře na horním toku Jeniseje na území Tuvské autonomní oblasti (později Tuvská autonomní sovětská socialistická republika; dnes Republika Tyva v rámci Ruské federace) na hranici s Mongolskem

Správa sídlila: v Barun-Chemčiském okresu ve vesnici Kyzyl-Mažalyk 1.

Oficiálně udávané počty vězňů: 16. 1. 1953 1380; 1. 4. 1953 1294.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba rudného dolu; stavba továrny na zušlechtění asbestu 2.

  1. Nejbližší železniční stanice je až v 297 km směrem na jihozápad vzdáleném Abakanu; dnes žije v Kyzyl-Mažalyku téměř šest tisíc obyvatel. ↩

    Ruští historici nevysvětlují původ názvu tábora. Byl však nazván nejspíš podle umístění hlavní táborové jednotky na břehu řeky Chemčiku (levý přítok Jeniseje) ve vesnici Aktovrak (dnes město tuv. Ak-dovurak).

  2. Ložiska chrysolitového (bílého) azbestu byla objevena již v roce 1932; odtud název místa tuv. Ak-Dovura neboli čes. Bílá země. Obě stavby byla základem dnešního kombinátu Tuvaasbest. ↩

    „Cesta nad oblaky“

    Leningradský státní železniční projekční ústav dokončil prováděcí výkresy stavby silnice Avtotrak (Tuvská ASSR) ─železniční stanice Abaza. Její délka je 240 km. Značná část silnice vede nad údolími řek Argus, Bolšoj On a Ona. Silnice přetíná čtyři rozsochy Sajanského hřbetu ve výšce 2500 m n. m. Směrem od Avtotraku je již hotov úsek dlouhý 60 km a směrem od železniční stanice Abaza úsek dlouhý skoro 30 km.

    V Aktotrakském rudném dolu, který je svými zásobami druhým největším v Sovětském svazu, se těží azbestová ruda, buduje se úpravárenský závod a sídliště pro zaměstnance. Vysokohorská silnice přispěje k využití přírodního bohatství …“

    Izvestija, 17. ledna 1962.

    Toto je jediná zmínka o aktovracké stavbě, nalezená na ruském internetu o půl století později v srpnu v roce 2003. O vězních samozřejmě ani slovo. Stojí však za pozornost, že po zrušení tábora se stavba úpravárenského závodu zřejmě dost zpomalila a ještě po devíti letech nebyla dokončena.