AKTAS

AKTAS.

Takto nazývají ukrajinští pamětníci tábory ve stejnojmenné hornické osadě ve východním Kazachstánu (od roku 1991 samostatná Kazašská republika; kaz. Kazakhstan Respublikasy) v Karagandské oblasti (kaz. Karaghandy oblysy) třináct kilometrů jižně od Karagandy (kaz. Karaghandy) směrem na Saran (dnes kaz. Sorang) 1. Šlo o dvě táborová střediska KARLAGU a později PESČANLAGU (oba viz). Jeden tábor byl mužský a druhý ženský a každý sestával z deseti baráků vždy s kapacitou kolem 150 vězňů; baráky byly rozděleny na čtyři sekce se zvláštními vchody a v každé sekci „žila“ jedna pracovní brigáda 2. Muži zpočátku hloubili uhelnou šachtu č. 121 a ženy pracovaly v provozech dvou cihelen a po rozšíření cihlářské výroby byli v cihelnách zaměstáni i muži; oba tábory se několikrát vzájemně stěhovaly a vyměňovaly si pracoviště 3. Po předání v roce 1948 obou táborů PESČANLAGU vězni přestali být oslovováni jménem a stejně jako ve většině ostatních zvláštních táborů byli označováni pouze čísly.

  1. Dnes je Aktas součástí předměstí Karagandy; podle pamětníků byly tábory rozmístěny v lokalitách dnešních ulic 8. března a Lichačovovy. ↩

  2. Podle pamětnic většinu vězenkyň tvořily Ukrajinky spolu s Litevkami a Lotyškami. ↩

  3. Podle pamětníků výstavbu dolu prováděl především zvláštní kontingent (viz Amguňlag pozn. 2) a zřejmě šlo o válečné zajatce ze Spasozavodského tábora Hlavni správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 99 (viz) ve Spasozavodsku nedaleko Karagandy. ↩

    Cihelen bylo zřejmě sedm.