MARTYNOVSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR

MARTYNOVSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR (rus. Martynovskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL]).

Další oficiálně používané označení: Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) i Stroitělstvo orositělnych sooruženij Volgodonstroja.

Zřízen: 24. 8. 1949.

Zrušen: 4. 8. 52 sloučením s CIMLJANSKÝM NÁPRAVNĚPRACOVNÍM TÁBOREM a vytvořením NIŽNĚDONLAGU (oba viz).

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě táborů výstavby vodohospodářských zařízení Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej gidrotěchničeskogo stroitělstva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Glavgidrostroj MVD SSSR nebo GULGTS MVD SSSR); od 5. 11. 1949 Hlavní správě táborů výstavby Volžsko-donského spojovacího průplavu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej stroitělstva Volgo-Donskogo sojedinitělnogo kanala Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Glavgidrovolgodonstroj MVD SSSR)a od 3. 7. 1952 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR).

Nacházel se: na jihu Ruska v Podoní v Rostovské oblasti.

Správa sídlila: ve stanici ¹ Bolšaja Martynovskaja (dnes obec Bolšaja Martynovka).

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1950 944; 1. 1. 1951 4354.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba zavlažovacích zařízení v systému Cimljanského vodního díla; stavba Azovského kanálu; stavba pomocných stanic; stavba čerpacích stanic; výstavba občanské vybavenosti.