MARIJSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE

MARIJSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (rus. Marijskijj lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR [NKVD SSSR] dlja vojennoplennych) 1.

Byl zřízen v září 1939 ve středním Povolží na jihu Marijské autonomní sovětská socialistické republiky (dnes Marijská republika v rámci Ruské federace; mar. Republika Marij El 2) asi sedmdesát kilometrů od hlavního města republiky Joškar-Ola (dnes mar. Ëškar-Ola) v dnešním Zvenigovském okresu v lokalitě železniční stanice Suslonger. Kontingent tvořili příslušníci polské armády převezení po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu a zajatci z finsko-sovětské války z konce roku 1939 a počátku roku 1940; po útoku Německa na Sovětský svaz v roce 1941 byli do tohoto tábora soustřeďováni především Italové bojující po boku Němců. Všichni práceschopní byli nasazováni na těžbu dřeva 3. V březnu 1943 byl tábor přeměněn na SUSLONGERSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 100 (viz).

  1. Do roku 1943 nebyly zajatecké tábory označovány čísly. ↩

  2. Rovněž Republika Mari El. ↩

  3. Počátkem ledna 1943 si náčelník Ubytovací správy Hlavní intendační správy Rudé armády (rus. Kvartirno-ekspluatacionnoje upravlenije Glavnogo intendantskoje upravlenije Krasnoj armii) stěžoval Lidovému komisariátu vnitra SSSR, že náčelník tábora odmítá zajatce a internované posílat na práci v lese do vzdáleností větší než čtyři kilometry a při teplotě nižší než -15° C, a požadoval poskytnutí nejméně 400 zajatců a internovaných pro práce v lesích až šest kilometrů od tábora a za mrazu do -25°C. Žádost byla Lidovým komisariátem vnitra SSSR odmítnuta s odůvodněním, že téměř čtyřicet procent kontingentu tvoří Italové, kteří nejsou fyzicky schopni obtížných přesunů a kromě toho již při teplotě kolem -10° C mají rozsáhlé omrzliny. ↩