MAGLAG

MAGLAG (zkr. z rus. Magadanskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] Dalstroja neboli čes. Magadanský nápravněpracovní tábor Dalstroje).

Další oficiálně používané označení: Magadanskij ispravitělno-trudovoj lager (ITL) Glavnogo upravlenija Severo-Vostočnych ispravitělno-trudovych lagerej (USVITL).

Zřízen: 1. 2. 1951.

Zrušen: 13. 6. 1956.

Byl podřízen: v letech 1951─1952 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Dalstroje (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Dalstroja nebo zkr. GU IT lagerej Dalstroja) 1 a v letech 1953─1956 Hlavní správě severovýchodních nápravněpracovních táborů (rus. Glavnoje upravlenije Severo-Vostočnych ispravitělno-trudovych lagerej nebo zkr. USVITL).

Nacházel se: v severovýchodní Sibiři na Dálném východě v Magadanské oblasti.

Správa sídlila: v Magadanu na břehu Ochotského moře 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 9. 1951 13604 3; 1. 5. 1952 9401 4; 1. 8. 1953 4756.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: zemědělské práce; těžba dřeva a dřevařská prvovýroba; cihlářská výroba; zabezpečování provozu městských zařízení: průmyslového kombinátu, potravinářského kombinátu, autoopraven, železnice a kojeneckého ústavu; v roce 1951 pracovali vězni Maglagu na více než 200 magadanských objektech od městského sekretariátu komunistické strany (sic!) přes redakci novin Sovětskaja Kolyma a Dům pionýrů (sic!) až po sídlo vojenského tribunálu 5.

  1. O Dalstroji viz Sevvostlag pozn. 3. ↩

  2. Podrobněji o Magadanu viz Běrlag pozn. 3. ↩

  3. Z toho 6686 žen. ↩

  4. Z toho 5258 žen. ↩

    1596 odsouzených za kontrarevoluční činnost.

  5. Vojenské tribunály (rus. vojennyje tribunaly) vojenských okruhů, skupin vojsk (tj. sovětských okupačních vojsk), válečného námořnictva a vojenských posádek projednávaly trestní činy vojáků z povolání a příslušníků bezpečnosti, velitelského sboru nápravněpracovních zařízení, poddůstojníků a vojínů sboru ozbrojeného doprovodu ministerstva vnitra SSSR a všechny trestné činy vyzvědačství. ↩

    Výnos Prezídia Nejvyššího sovětu SSSR z 16. 1. 1989 o doplňujících opatřeních k rehabilitaci obětí represí v období 30.─40. a počátkem 50. let (rus. O dopolnitělnych merach po vosstanovleniju spravedlivosti v otnošenii žertv repressij imevšich cesto v period 30─40-ich i načala 50-ich godov) rehabilitoval všechny občany, odsouzené trojkami, senáty a zvláštními poradami OGPU a NKVD, a dekret prezidenta SSSR z 13. 8. 1990 o rehabilitaci všech obětí politických represí 20. až 50. let označil „zvláštní porady, senáty, trojky a dvojky“ za hlavní zdroj masových represí.

    (Podle Jacques Rossi: Encyklopedie GULAGu, přel. Vladimír Bystrov a kol., Praha 1999, ss. 153 a 137.)