LVOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 275

LVOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 275 (rus. Lvovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 275 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] № 275).

Vznikl v roce 1945 na západě Ukrajinské sovětské socialistické republiky (od roku 1990 samostatná Ukrajinská republika) ve Lvovské oblasti (ukr. Lvivska oblast) ve městě Lvov (ukr. Lviv) 1. Kontingent tvořili především zajatí němečtí vojáci a společně s Německem bojující rumunští a maďarští vojáci a internovaní Poláci a příslušníci dalších národů 2. Tábor byl zrušen patrně počátkem roku 1950. V prvních měsících po válce byl ve Lvově rozmístěn také pracovní prapor Lidového komisariátu obrany SSSR č. 393 (rus. rabočij bataljon Narodnogo komissariata oborony [NKO] SSSR № 393) složený z příslušníků polské armády převezených po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu 3.

  1. Viz rovněž Peremyšlský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 275. ↩

  2. Mezi internovanými byli také mnozí Ukrajinci, žijící v emigraci v Československu a odvlečení po válce do Sovětského svazu sovětskou kontrarozvědkou SMĚRŠ , a spolu s nimi českoslovenští političtí představitelé, působící na Podkarpatské Rusi do její okupace Maďarskem v roce 1939. Většina z nich byla později zařazena do kontingentu nápravněpracovních táborů v hloubi SSSR. ↩

    SMĚRŠ byl název zvláštních oddílů NKVD (zkr. z rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR neboli čes. Lidový komisariát vnitra SSSR) vytvořený kryptonymem z rus. slov „směrť špionam“ (čes. „smrt špionům“). Oddíly označené jako kontrarozvědka SMĚRŠ (rus. kontrrazvědka SMĚRŠ) byly zřízeny za druhé světové války v roce 1942 zpočátku podléhaly Lidovému komisariátu obrany SSSR (rus. Narodnyj komissariat oborony SSSR nebo zkr. NKO SSSR) s úkolem bojovat s poraženectvím v Rudé armádě a likvidovat sovětské občany, kteří za německé okupace západních území SSSR přišli do styku s Němci. Po vstupu sovětské armády do cizích zemí bylo však hlavním posláním směršovců vyhledávat, sledovat a zatýkat na obsazeném území všechny relevantní i potenciální nepřátele komunismu. Oficiálně oddíly SMĚRŠ zanikly v roce 1946 a vplynuly zpět do Lidového komisariátu vnitra SSSR. V roce 2002 byly v Ruské federaci uspořádány mohutné oslavy šedesátého výročí jejich vzniku.

  3. Již v letech 1940-1941 byl ve zdejší lokalitě rozmístěn Lvovský tábor Lidového komisariátu vnitra SSSR pro válečné zajatce (viz) s příslušníky polské armády převezenými po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu. ↩

    Podrobněji o internovaných polských vojácích viz Andižanský tábor Správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 26 pozn. 1.

    Současně s nimi byli v táboře také Češi a Slováci, kteří odešli z Německem okupovaného Československa a v Polsku vstoupili do formujícího se Českého a slovenského legionu, s nimž po rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz přešli na sovětské území a byli zajati Rudou armádou.