LUGLAG

LUGLAG (zkr. z rus. Lugovoj lager neboli čes. Lužní nebo Luční tábor).

Další oficiálně používaná označení: Osoblag № 9; Osobyj lager № 9 1.

Zřízen: 10. 10. 1949 v objektech uvolněných KARLAGEM (viz).

Zrušen: 1. 9. 1951.

Byl podřízen: Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR).

Nacházel se: ve střední Asii ve východním Kazachstánu (od roku 1991 samostatná Kazašská republika; kaz. Kazakhstan Respublikasy) v Karagandské oblasti (kaz. Karaghandy oblysy) 2.

Správa sídlila: v obci Dolinskoje 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: plánovaný stav 15000 4; 1. 2. 1950 1100; 1. 1. 1951 10072 5; 1. 9. 1951 12717.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce v podnicích těžících a zpracovávajících přírodní staviva ─ výroba pálených cihel, nepálených cihel se slámou a vápna a sádry, keramická výroba (dlaždice, kachle, nádobí) a těžba kamene a minerálních barviv; zemědělské práce; investiční a bytová výstavba; dřevařská prvovýroba a zpracování dřeva.

  1. Viz Běrlag pozn. 1. ↩

  2. V letech 1930─1959 působilo v různých dobách Kazachstánu 21 ústředně řízených nápravněpracovních táborů! ↩

  3. Dnes město s více než 5000 obyvateli. ↩

    Ruští historici nevysvětlují původ názvu tábora. Označení mu bylo dáno zřejmě administrativním rozhodnutím bez geografických souvislostí (někteří bývalí vězni ironicky hovoří o „poetickém duchu“ autorů pojmenování); vzhledem ke stepnímu charakteru většiny kazašského území šlo však o poněkud krutý žert.

    Ostatně většina názvů zvláštních táborů (rus. osobyj lagernebo zkr. osoblag) byla bez přímých místopisných souvislostí: v Kazachstánu to byly ještě například Dálný (viz), Písčitý (viz Pesčanlag) nebo Stepní (viz Stěplag).

  4. Původně měli být vězni nasazeni především na stavbu dolů v Čurubaj-Nurinském ložisku a na těžbu mramoru. Pro velkou vzdálenost od táborů však tento záměr nebyl realizován. ↩

  5. 17. 11. 1950 byl Luglag rozsáhle reorganizován: všechna táborová oddělení byla předána Pesčanlagu (viz) a naopak ze Stěplagu (viz) získal Spaské táborové oddělení (10055 vězňů; z toho 1860 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činnost) a táborový úsek ve vesnici Džumabek. V lednu roku 1951 pak přibyly ještě další posily: bylo převzato táborové oddělení z Karlagu (viz) s 1309 vězni–invalidy odsouzenými za kontrarevoluční činnost a táborové městečko v obci Taldy-Kuduk (dnes Tastykuduk) s výrobním úsekem Taldy-Kuduk s farmou Džanakoj. ↩

    Označení táborový úsek (rus.lagernyj učastok) bylo ve vnitřním uspořádání ústředně řízených sovětských táborů ojedinělé. Zřejmě na ještě nižším stupni bylo táborové městečko (rus. lagernyj gorodok) a výrobní úsek (rus. proizvodstvennyj učastok); možná šlo pouze o místní úpravu vnitřní organizace.

    K 15. 5. 1951 bylo v Luglagu 2369 vězňů odsouzených k těžkým nuceným pracím.

    Z toho 330 žen.

    2052 invalidů.