LOŽOK

LOŽOK.

Takto vězni a místní obyvatelé označovali samostatné táborové středisko č. 4 SIBLAGU (viz) v lokalitě této obce a stejnojmenné železniční stanice v západní Sibiři v Novosibirské oblasti asi sedmdesát kilometrů směrem na jih od Novosibirsku na okraji města Iskitimu 1. Bylo zřízeno v roce 1929 jako součást z Mariinska spravovaného ISKITIMSKÉHO TRESTNÉHO TÁBORA SIBULONU (rus. Iskitimskij štrafnoj lager Sibulona) „všesvazového významu“ (rus. vsesojuznogo značenija) a šlo o tábor pro vězně odsouzené k těžkým nuceným pracem (rus. katoržnyj lager). Po útoku Německa na Sovětský svaz v roce 1941 bylo převedeno pod Správu nápravněpracovních táborů a kolonií Správy Lidového komisariátu vnitra SSSR v Kemerovské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR po Kemerovskoj oblasti nebo zkr. UITLK UNKVD po Kemerovskoj obl.). Sestávalo z pěti oddělení: třech oddělení pro muže (pro politické vězně; pro nepolitické vězně; pro odsouzené za kriminální činy), jednoho oddělení pro ženy (většinou ŽVR [zkr. z rus. žony vragov naroda neboli čes. manželky nepřátel lidu] 2) a trestného tábora. Po skončení druhé světové války byla do zdejších táborů přemístěna také řada občanů jiných států 3 a počet vězňů podle odhadů kolísal od jednoho tisíce do čtyř 4. Většina mužů pracovala v vápencových dolech a ženy v táborovém zemědělském hospodářství 5. Nedaleko od Ložoku v KOINOVO byla rozřaďovací (tranzitní) věznice a v obci DZERŽINSKIJ kolonie pro nezletilé (rus. kolonija dlja nesoveršennoletnich) určená pro děti uvězněných rodičů (označované jako DVN [zkr. z rus. děti vragov naroda neboli čes. děti nepřátel lidu]) 6; kromě toho na okraji DZERŽINSKÉHO byla popravčí střelnice nazývaná „šesté pole“ (rus. šestoje polě) a podle pamětníků byly oběti často ještě položivé a sténající házeny do jam a zasypávány hlínou. V roce 1956 byly ložocké tábory zrušeny. Na místě hromadných hrobů později vytryskl pramen uctívaný místními obyvateli jako svaté místo a sovětské úřady se marně snažily pramen zničit a zasypat. Dnes je pramen u DZERŽINSKÉHO proslulým cílem tisíců poutníků z celého Ruskaa v roce 1994 byl na dním vztyčen kříž a nedaleko zbudována kaplička 7.

  1. Dnes je Ložok součástí předměstí Iskitimu. ↩

  2. Oficiálně používané písmenové vyjádření (rus. litěr) rozsudku orgánu státní bezpečnosti s trestní pravomocí. ↩

  3. Podle pamětníků zejména Angličané, Francouzi a občané USA. ↩

  4. Z toho kolem 400 žen. ↩

  5. Vápenka v Ložoku je dodnes v provozu. ↩

  6. Viz rovněž Saplag. ↩

  7. Na místě tábora v Ložoku je dnes zahrádkářska kolonie obyvatel Iskitimu a Dům kultury Říjen; v budově bývalé správy tábora byla později dětská nemocnice a po ní hudební škola. V roce 2000 napsal novosibirský student desáté třídy střední školy Jevgenij Revjakin ve své středoškolské práci o ložovském táboře: „Doufejme, že v nadcházejícím století na tomto místě vznikne památník podobný jako v Katyni nebo Lidicích“. ↩