LJUBLINSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 154
LJUBLINSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 154 (rus. Ljublinskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 154 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [Ministěrstva] SSSR № 154).
Je zmíněn v dochovaných dokumentech ze srpna 1945. Nacházel se na jihovýchodním okraji Moskvy v lokalitě vesnice Ljublino (od roku 1968 součást Moskvy). Kontingent tvořili zajatí Němci s Rumuny a Poláky a internovaní Poláci a příslušníci dalších zemí 1. Podruhé je v dosud známých dokumentech uváděn v lednu 1947 v memorandu náčelníka Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR o potřebě odvolání vyčerpaných 1300 zajatců a internovaných z nasazení na zvlášť těžké práce (rus. osobo ťažkije vidy rabot) v ljublinských slévárnách L. M. Kaganoviče Ministerstva dopravy a spojů SSSR 2. V roce 1948 byl tábor zřejmě vystřídán LJUBLINSKÝM TÁBOREM HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 467 (viz).