LITEVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 390
LITEVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 390 (rus. Litovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 390 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 390).
Je uveden v dochovaných výkazech z 8. 6. 1945 s dislokací v Litevské sovětské socialistické republice (od roku 1990 samostatná Litevská republika; lit. Leituvös Respublika); sídlo správy ruští historici neuvádějí. Šlo o tábor určený zřejmě především pro Němce z území někdejšího východního Pruska a pro internované místní litevské obyvatele. Kolem osmi tisíc zajatců a internovaných bylo rozmístěno v několika táborových odděleních; největší bylo v Kaunasu 1. Část kontingentu pracovala pro Lidový komisariát občanské výstavby SSSR (rus. Narodnyj komissariat graždanskogo žiliščnogo stritělstva SSSR nebo zkr. Narkomgraždanžilstroj SSSR) na obnově bytového fondu v litevské metropoli Vilniusu a část pro Stavbu Hlavní správy silnic Ministerstva vnitra SSSR č. 11 (rus. Stroitělstvo Glavnogo upravlenija šossejnych dorog Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 11 nebo zkr. Stroitělstvo GUŠOSDORa MVD SSSR № 11). Informace „o výsledcích kontroly zajateckých táborů v řadě oblastí SSSR v lednu až únoru 1946“ z 15. 3. 1946 2 konstatovala hrubé závady v organizaci tábora a hygieně. Na poradě ministrů vnitra republik a náčelníků krajských a oblastních správ Ministerstva vnitra SSSR byl jmenován mezi tábory nacházejícími se ve špatném stavu.