LEŽNĚVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 48

LEŽNĚVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 48 (rus. Ležněvskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 48 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 48).

Byl zřízen v roce 1944 v centrálním Rusku asi 300 km severovýchodně od Moskvy v Ivanovské oblasti 27 km jihozápadně od města Ivanovo v obci Ležněvo a zpočátku určen pro zajaté německé generály a generály po boku Němců bojujících ostatních národních armád 1 a od jara 1946 také pro jiné vyšší důstojníky. Nejdůležitější zajatci byli umístěni v jednopatrové zděné budově obklopené 2,5 m vysokým dřevěným plotem se strážními věžemi a další byli rozmístěni v třech číslovaných objektech (rus. objekt) v okolí. V roce 1950 byl přeměněn na TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI ODSOUZENÝCH VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 48 (viz) 2. Viz rovněž IVANOVO.

  1. K 3. 8. 1944 bylo v Ležněvu zadržováno jedenáct německých generálů, tři italští generálové, šest rumunských generálů a dva maďarští generálové. ↩

  2. V roce 1950 po ukončení repatriace válečných zajatců z druhé světové války ze Sovětského svazu zpět do zemí svého původu byly tisíce bývalých zajatců a desetitisíce internovaných jako nenahraditelná pracovní síla pod záminkou odsouzení za většinou vykonstruovaná provinění dál ponechány v táborech přejmenovaných pouze na tábory Správy pro záležitosti odsouzených válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR a odtud postupně přemisťováni do sovětských nápravněpracovních táborů. ↩