LENINOGORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 528

LENINOGORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 528 (rus. Leninogorskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 528 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 528).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Leninogorsklag.

Byl zřízen koncem roku 1945 ve Střední Asii v severovýchodním Kazachstánu (od roku 1991 samostatná Kazašská republika; kaz. Kazakhstan Respublikasy) na hranicích s Ruskou sovětskou federativní socialistickou republikou (rus. Rossijskaja sovětskaja federativnaja socialističeskaja respublika nebo zkr. RSFSR) v dnešní Východokazchstanské oblasti (kaz. Šygyz Kazahstan oblysy) na úpatí Altaje v lokalitě Leninogorska (dnes Leninogor nebo pův. kaz. Ridder). Byli v něm umístěni japonští a němečtí zajatci a internovaní příslušníci různých národů. Podle polských pamětníků byl tábor rozdělen na 21 různě rozmístěných středisek a kontingent byl nasazen na práci v okolních rudných dolech 1. V roce 1946 byl tábor přeměněn na LENINOGORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 347 (viz).

  1. Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných v první polovině padesátých let ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, měl devatenáct táborových středisek a vězni těžili především uranovou rudu. ↩