ADYGALACH

ADYGALACH.

Takto označují pamětníci samostatné táborové středisko SEVVOSTLAGU (viz) v povodí stejnojmenného přítoku řeky Ajan-Jurjachu v severovýchodní Sibiři na Dálném východě na severozápadě Magadanské oblasti v dnešním Susumanském okrese asi dvacet kilometrů západně od KADYKČANU (viz) a šedesát kilometrů od SUSUMANU (viz). Vězni pracovali v zlatém dole. V později vybudované nedaleké hornické osadě sídlila počátkem padesátých let správa DORLAGU (viz) 1; její vězni budovali pobočné trasy Kolymské silnice 2.

  1. Ještě v roce 1968 měla zdejší hornická osada více než 1000 obyvatel; koncem devadesátých let byla však těžba zlata zastavena a osada je nyní zrušena a opuštěna. ↩

  2. Kolymská silnice (rus. Kolymskij trakt) byla budována od konce třicátých let po celou první polovinu čtyřicátých let vězni jako strategická cesta pro nákladní automobilovou přepravu z magadanského přístavu do osad, táborů a k zlatonosným ložiskům v hloubi Magadanské oblasti a v Jakutsku a dál na severovýchod Sibiře; říkalo se jí také Stalinská silnice (rus. Stalinskij trakt). Hlavní úseky vedly z jihu z Magadanu na severovýchod do Kadykčanu - dnes federální silnice Kolyma (rus. feděralnaja trassa „Kolyma“) – a z Kadykčanu na západ do Handygy (viz) a celkem bylo vybudováno přes 1400 km silnic. Po druhé světové válce strategický význam silnice však poklesl a navíc v šedesátých letech byla likvidována většina táborů; proto silnice nebyla nikdy dokončena a její porůznu rozestavěné vedlejší větve zůstaly nespojeny. Silnice přestala být udržována a méně frekventované úseky jsou dnes sjízdné pouze v zimě (na tvrdém podloží zmrzlého sněhu), dřevěné mosty jsou v havarijním stavu nebo vůbec nesjízdné, osady-stanice (vol. z rus. dorožnyj posjolok) jsou většinou opuštěny a mrtvé. Teprve v posledních letech začala Ruská federace hledat zahraniční investory pro opravu a dobudování hlavního tahu Kolymské silnice z Magadanu na severovýchod. ↩