ABEZ

ABEZ.

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Lager Abez.

Železniční stanice a osada Abez na severovýchodě evropské části Ruska v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace) na polárním kruhu asi 100 km východně od Inty byly již od konce třicátých let centrem SEVPEČLAGU (viz) a po druhé světové válce veškeré Severní správy táborů železničního stavitelství Hlavní správy táborů železničního stavitelství Ministerstva vnitra SSSR (rus. Severnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Glavnogo upravlenija lagerej železnodorožnogo stroitělstva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Severnoje upr. lagerej železnodorožnogo str-va GULŽDS MVD SSSR). Zima ve zdejším kraji trvá až osm měsíců a průměrná teplota vzduchu v lednu dosahuje -20°C. Přímo v Abezu sídlilo samostatné táborové středisko (rus. otdělnyj lagernyj punkt nebo zkr. OLP) zpočátku SEVPEČLAGU a krátce také SEVŽELDORLAGU (viz), rozdělené na dalších šest táborů s celkovou kapacitou kolem jedenácti tisíc vězňů ¹. Mezi vězni bylo mnoho Ukrajinců ze západní Ukrajiny a příslušníků pobaltských zemí. V roce 1948 bylo středisko předáno MINLAGU (viz) a v jeho táborech byli umístěni invalidé a práce neschopní vězni odsouzení za zvlášť nebezpečné protistátní činy; ve čtyřech mužských a dvou ženských táborech bylo více než 6000 invalidů a práce neschopných vězňů. Podle místních historiků nejméně 2500 zemřelo (z toho asi 100 občanů cizích zemí ²). Vězeňský hřbitov v Abezu se rozprostírá na ploše 4 ha a je považován za největší z hřbitovů MINLAGU. Dnes je Abez oblíbeným východiskem vodáků putujících po řece Use přes polární Ural do Obi. Někteří pamětníci nazývají zdejší tábory obecně prostě Abez nebo souslovím TÁBOR ABEZ (rus. Lager Abez).