KULOJLAG

KULOJLAG (zkr. z rus. Kulojskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Kulojský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používané označení: Upravlenije Kulojskogo ispravitělno-trudovogo lagerja i kolonij Upravlenija Narodnogo komissariat vnutrennich děl po Archangelskoj oblasti nebo zkr. Upr. Kulojskogo ITL i kolonij UNKVD po Archangelskoj obl 1.

Zřízen: 16. 8. 1937 2.

Zrušen: 17. 2. 1942.

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); od 25. 5. 1940 Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Správy Lidového komisariátu vnitra SSSR v Archangelské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Narodnogo komissariata vnutrennich děl po Archangelskoj oblasti nebo zkr. UITLK UNKVD po Archangelskoj obl.); od 24. 8. 1940 znovu Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR a od 26. 2. 1941 Správě táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Archangelské oblasti na březích Bílého moře 3.

Správa sídlila: v přístavním městě Archangelsku 4.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1938 10581; 1. 10. 1938 10286 5; 1. 1. 1939 10642; 1. 1. 1940 13478; 1. 1. 1941 13099; 1. 7. 1941 16255; 1. 1. 1942 30392; 1. 3. 1942 28309.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba dřeva; zajišťování provozu Archangelského přístavu v době navigace.

  1. Někdy rovněž označován jako Archangelský nápravněpracovní tábor (viz). ↩

  2. Podle některých ruských historiků byl Kulojlag pokračovatelem jednoho z vůbec prvních sovětských koncentračních táborů. ↩

    Ve stejné lokalitě totiž zřejmě již počátkem dvacátých let vznikl jeden z tehdejších Severních táborů (viz). V roce 1923 se pak Severní tábory staly základem rozsáhlého komplexu Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR (viz).

  3. Památkou na předchůdce Kulojlagu zůstal tehdejšími vězni vybudovaný v letech 1926─1928 na severu Archangelské oblasti Kulojský kanál spojující řeky Piněgu a Kuloj. ↩

    Tato řeka vzdálená asi 180 km východně od Archangelsku zřejmě také dala jméno pozdějšímu samostatnému táborovému komplexu.

    Většina táborových jednotek Kulojlagu byla rozmístěna v tajze. V roce 2002 se výprava mladých pravoslavných aktivistů z Archangelsku pokusila vyhledat v dnešních Cholmogorském okresu a Piněžském okresu zbytky někdejších táborů. Po usilovném pátrání nalezli hluboko v tajze na dnes zcela nepřístupných místech na břehu říčky Timptomy staré opuštěné baráky Prvního detašovaného tábora (volně čes. z rus. Pervaja komandirovka; šlo patrně pouze o místní označení nejmenší táborové jednotky) a na břehu říčky Keldy u někdejší Novikovovy samoty (rus. izba Novikova) volně roztroušené trosky Druhého detašovaného tábora (rus. Vtoraja komandirovka). Objevili také zbytky bývalého hromadného hrobu vězňů a 4. června 2002 nad ním vztyčili kříž. U místních obyvatel se však pravoslavní aktivisté setkali s nedůvěrou a neochotou. Alexandr Perepelkin v archangelském internetovém časopisu Skitalěc (čes. Poutník) v reportáži o putování expedice si položil otázku: „Měli snad pocit, že jde o zakázané téma? Nebo se báli?“ A vzpomíná, jak v jedné chalupě, když začali s jejich obyvatelem mluvit o komunistech, o Stalinovi a o táborech, ozvala se z kouta za pecí stará matka: „Neříkej mu nic, Stěpane! Zavřou tě!“ (rus. „Něgovori jemu, Stěpan! Po-sa-ďut!“). V roce 2002!

  4. V letech 1931─1933 byl Archangelsk rovněž sídlem správy Archperpunktu, v letech 1938-1940 Archangelského nápravněpracovního tábora, v letech 1940─1944 Nápravněpracovního tábora a Stavby archangelské celulózky a papírenského kombinátu a v letech 1951─1953 Stavby 510 s nápravněpracovním táborem (všechny viz). ↩

  5. 7772 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 480 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩