KULEBAKSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 320

KULEBAKSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 320 (rus. Kulebakskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 320 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 320).

Byl zřízen koncem roku 1944 v centrálním Rusku v Povolží v Gorkijské oblasti (dnes Nižegorodská oblast) asi 190 jihozápadně od Gorkého (dnes Nižnij Novgorod) v městě Kulebaki. Zajatci a internovaní pracovali v ocelárnách 1. Tábor je zmiňován také v záznamech z roku 1947; mnozí váleční zajatci z druhé světové války byli již postupně repatriováni ze Sovětského svazu zpět do zemí svého původu a tábor byl patrně nejpozději v následujícím roce zrušen a zbylí internovaní převedeni do „normálních“ nápravněpracovních táborů.

  1. Kulebaki jsou již od počátku druhé poloviny devatenáctého století jedním z nejvýznamnějších středisek ruského ocelářského průmyslu; nejstarším podnikem je dnešní akciová společnost Kulebakský hutní závod (rus. Otkrytoje akcioněrnoje obščestvo [OAO] Kulebakskij metallurgičeskij zavod). ↩