KREML

KREML.

Další oficiálně používané označení: Soloveckij Kreml.

Takto byl nazýván tábor v bývalém klášteře na Velkém Soloveckém ostrově (rus. Bolšoj Solověckij ostrov) v severní části Soloveckých ostrovů (rus. Solověckije ostrova) v Oněžském zálivu v Bílém moři na severu evropské části Ruska (administrativně součást Archangelského kraje) 1. Šlo o 1. táborové středisko 1. oddělení SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR (viz). Oddělení bylo rozděleno zpočátku na patnáct a později na devět rot a podléhaly mu četné další tábory: například na ostrovech KOND a MJAG a na VELKÉM ZAJACKÉM OSTROVĚ a MALÉM ZAJACKÉM OSTROVĚ (všechny viz). V letech 1923-1928 a znovu od roku 1932 v centrální části klášterního komplexu v Preobraženském chrámu sídlila správa všeho táborového komplexu. Podle polských pamětníků součástí oddělení byl také malý detašovaný tábor (volně čes. z rus. komandirovka) PERTOZERO severně od Kremlu mezi Velkým a Středním jezerem Pert s kontingentem necelé desítky vězňů a stejného počtu bývalých řádových sester a naopak jižním směrem se nacházející velké středisko GORODOK s 1500 vězni zaměstnanými především rybolovem a zpracováním ryb nebo zpracovávajícími mořské řasy a pracujícími v řemeslnických dílnách 2. Viz rovněž ANZERSKÝ OSTROV, POPŮV OSTROV, SAVVAŤJEVO, SEKYROVÁ HORA, VELKÁ MUKSALMA, MALÁ MUKSALMA, VELKÝ ZAJACKÝ OSTROV a MALÝ ZAJACKÝ OSTROV.

  1. Rozloha ostrova je 246 km2. ↩

  2. Podle záznamů, které v březnu 1932 pořídila polská pohraniční stráž (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) se skupinou Poláků, propuštěných ze sovětských táborů výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku. ↩

    Podle těchto svědectví počátkem třicátých let tvořilo 1. rotu kolem 400 vězňů (zaměstnaných na správě tábora), 2. rotu rovněž 400 vězňů (zaměstnaných na ošetřovně a pracujících v lese), 3. rota sloužila jako táborová věznice (rus. štrafnoj izoljator neboli čes. trestní izolátor) s kapacitou 300 vězňů, ve 4. rotě bylo opět 400 vězňů (zaměstnaných v řemeslnických dílnách), 5. rota byla označována jako štábní a sloužila jako místní rozřaďovací (tranzitní) středisko s kapacitou až 600 vězňů, v 6. rotě bylo 150 vězňů (především žen pracujících v prádelně a nevelké skupiny mužů ve skladu dříví), 7. rotu tvořilo sedmdesát vězňů (hudebníků a herců táborového „potěmkinova“ divadla), 8. rota měla funkci vazební věznice (rus. sledstvennyj izoljator neboli čes. vyšetřovací izolátor) pro třicet až padesát vazebně vyšetřovaných a ještě nezařazených vězňů a v 9. rotě bylo umístěno 400 žen (součástí bylo oddělení kojících matek).

    Ruští historici označují středisko Gorodok pouze jako gorodok neboli čes. městečko nebo rabočij gorodok čili čes. dělnické městečko; zřejmě bylo rozmístěno hned na jižním okraji Kremlu za klášterním hřbitovem. Dnes je toto místo součástí turistické trasy po bývalých táborech.