KRASNOGORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 27

KRASNOGORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 27 (rus. Krasnogorskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 27 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 27).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Lager № 27 (čes. tábor č. 27).

Byl zřízen v roce 1943 reorganizací dosavadního KRASNOGORSKÉHO ROZŘAĎOVACÍHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz) a byl dislokován v lokalitě města Krasnogorsku šestnáct kilometrů západně od Moskvy. Zpočátku byl určen pro německé vojáky zajaté v oblasti operací Západního frontu a Kalininského frontu a později byli do zdejšího tábora umisťováni také po boku německé armády bojující Maďaři, Rumuni a Italové a rovněž finští zajatci (ještě z doby finsko-sovětské války koncem roku 1939 a v prvních měsících roku 1940); mezi internovanými byla řada Poláků ¹ a příslušníků jiných národů ². 1. táborové oddělení se nacházelo v několika barácích nedaleko dnešní přehradní nádrže na řece Moskvě a byli v něm umístěni generálové a důstojnící německé armády; mezi nimi polní maršál Friedrich Paulus a generál polní maršál Friedrich Schörner nebo vojenský lékař a budoucí laureát Nobelovy ceny zoolog Konrad Lorentz ³. 2. táborové oddělení se nacházelo v lokalitě dnešního sídliště ŤOPLYJ BETON a dodávalo pracovní sílu dvěma desítkám různých podniků; zajatci stavěli kromě jiného tribuny místního stadionu Zorkij, školu, obytné domy a budovu Státního archivu fotografických a filmových dokumentů (rus. Gosudarstvennyj archiv kinofotodokumentov) ⁴. 3. táborové oddělení zabezpečovalo technický provoz a údržbu stadionu Dynamo (rus. Dinamo) v Moskvě. Proslulé byly táborové dílny; zajatci a internovaní opravovali auta, renovovali nábytek pro reprezentační prostory vládních budov v Moskvě, šili oděvy a vyráběli obuv pro pracovníky ministerstev vnitra a zahraničních věcí, pro redaktory ústředního listu komunistické strany Pravda a pro přední moskevské herce. Po válce bylo zřízeno 4. táborové oddělení ve vesnici RYBUŠKI nedaleko Novo-Petrovska; od roku 1948 se v něm nacházeli především zajatí japonští vojáci a internovaní občané z Mandžuska a Koreje pracující v místní zemědělské výrobě. V závěru čtyřicátých let byli do Krasnogorska soustřeďováni zajatci a internovaní souzení vojenskými tribunály za válečné zločiny; odsouzení byli zařazováni nejprve do táborů Správy pro záležitosti odsouzených válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR a potom postupně do „běžných“ sovětských nápravněpracovních táborů. Ostatní byli postupně repatriováni do svých zemí a na podzim 1950 byl zdejší tábor zrušen. Podle některých historiků byl v letech 1945-1946 jeho součástí také PROVĚŘOVACÍ FILTRAČNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 27 (viz).