KRASLAG

KRASLAG (zkr. z rus. Krasnojarskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Krasnojarský nápravněpracovní tábor).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Krasnojarsklag.

Zřízen: 5. 2. 1938.

Zrušen: působil ještě 1. 1. 1960; více než dvacet let fungující tábor! 1

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); potom od 26. 2. 1941 Správě táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR) a od 4. 3. 1947 Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULLP MVD SSSR); od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR); od 28. 1. 1954 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR) a od 2. 8. 1954 znovu Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR a vzápětí od 13. 6. 1956 opět Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR; od 27. 10. 1956 Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR); od 1. 12. 1957 Ministerstvu vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. MVD RSFSR) a od 5. 2. 1958 Hlavní zvláštní správě pro řízení hospodářské činnosti podniků těžby dřeva Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Glavnoje specialnoje upravlenije dlja rukovodstva chozjajstvennoj dějatělnosťju lesozagotovitělnych predprijatij Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. Glavspecles [GSL] MVD RSFSR).

Nacházel se: v jižní Sibiři na východě Krasnojarského kraje 2.

Správa sídlila: východně od Krasnojarsku v městě Kansk a předtím v železniční stanici Rešoty (n. Rešety) 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 4. 1938 9924; 1. 10. 1938 17561 4; 1. 1. 1939 15233; 1. 1. 1940 17219; 1. 1. 1941 17829; 1. 7. 1941 16441; 1. 1. 1942 22686 5; 1. 1. 1943 16410 6; 1. 1. 1944 14190; 1. 1. 1945 12982; 1. 1. 1946 13875; 1. 1. 1948 23900 7; 1. 1. 1950 30007; 1. 1. 1951 23345; 1. 1. 1952 26481; 1. 4. 1952 23611 8; 1. 1. 1953 30546 9; 15. 7. 1953 17187; 1. 1. 1954 16555; 1. 1. 1955 19651; 1. 1. 1956 19949; 1. 1. 1957 19591; 1. 1. 1959 17231; 1. 1. 1960 13685.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce v lese 10; stavba Kanského závodu na hydrolýzu; dokončení železničních vleček pro přepravu dřeva stavby rozestavěných Angarlagem; pomocné zemědělské práce; úprava dřeva na výrobu lyží a výroba lyží; výroba nábytku; oděvní a obuvnický průmysl; hrnčířská výroba; výstavba bytového stavebního podniku; stavba silnic a železnic; cihlářská výroba; bytová výstavba; práce v balírně; dřevařská prvovýroba; výroba pražců; nakládka a vykládka materiálů.

  1. Název stanice je Rešoty; bývá však často nesprávně zaměňován za jméno nedaleké řeky Rešety. ↩

    Viz rovněž Ivděllag, Kargopollag a Karlag.

  2. Viz například samostatná táborová střediska Kraslagu z různých let: 1. samostatné táborové středisko Kraslagu, 2. samostatné táborové středisko Kraslagu, 3. samostatné táborové středisko Kraslagu, 4. samostatné táborové středisko Kraslagu, 5. samostatné táborové středisko Kraslagu, 6. samostatné táborové středisko Kraslagu, 7. samostatné táborové středisko Kraslagu, 8. samostatné táborové středisko Kraslagu, 9. samostatné táborové středisko Kraslagu, 10. samostatné táborové středisko Kraslagu, 11. samostatné táborové středisko Kraslagu, 12. samostatné táborové středisko Kraslagu, 24. samostatné táborové středisko Kraslagu, Dvacátýosmý kvartál, Ingašské samostatné táborové středisko Kraslagu a Samostatné táborové středisko Novaja Žedarba. ↩

  3. Dnes je v Rešotech sídlo správy Nápravní kolonie Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF) U-235/7. ↩

  4. 9806 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 3860 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  5. Uprostřed léta 1941 bylo do Kraslagu převezeno několik tisíc Litevců, zatčených v týdnu od 13. do 19. června 1941 během první masové deportace „nespolehlivých“ obyvatel z pobaltských zemí, anektovaných v roce 1939 Sovětským svazem. Na Sibiř a do dalších málo obyvatelných částí SSSR bylo tehdy násilně vyvezeno jen z Litvy přes 35 tisíc obyvatel; později následovalo ještě šest dalších obdobných masových deportací z Pobaltí. ↩

    Od rozpadu Sovětského svazu a obnovení samostatnosti pobaltských republik je ve všech těchto zemích 14. červen (deportace začaly v noci z 13. na 14. června) vzpomínán jako Den smutku a naděje.

    Litevci byli umístěni do Kraslagu bez odsouzení a teprve koncem roku 1942 a počátkem roku 1943 byli dodatečně rozhodnutím zvláštní porady (viz Černogorský zvláštní nápravněpracovní tábor pozn. 1) odsuzováni k trestům nuceného pobytu v táboře na dobu pěti až deseti let; mnozí v době vynesení tohoto „rozsudku“ již zahynuli. Část byla odsouzena k  trestu smrti (rus. vysšaja měra nakazanija nebo zkr. VMN neboli čes. nejvyšší výměra trestu) a postřílena v Kanské věznici.

  6. Z toho 1316 žen. ↩

    9724 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  7. Ve druhé polovině čtyřicátých let tvořilo Kraslag již 12 samostatných táborových středisek (rus. otdělnyj lagernyj punkt nebo zkr. OLP) a další zařízení. Největší koncentrace táborů byla v okruhu od 120 km do 160 km kolem železniční stanice Rešoty označovaných zřejmě podle povodí místní řeky Rešety jako Rešetská skupina (rus. Rešetinskaja gruppa); skupinu tvořila samostatná táborová střediska označená pořadovými čísly 1.-5. a 9. (všechna viz) a rajon železničního oddílu (rus. rajon železnodorožnogo otrjada nebo zkr. RŽDO) s celkovým kontingentem téměř 15 tisíců vězňů. ↩

  8. Z toho 4064 žen. ↩

    3907 odsouzených za kontrarevoluční činnost.

  9. Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných v první polovině padesátých let ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, tvořilo tehdy Rešetskou skupinu více než dvacet samostatných táborových středisek a celý komplex Kraslagu sestával ze 112 táborů. ↩

    Jakovlev a Burcev sestavili ze vzpomínek bývalých vězňů také seznam národů, jejichž příslušníci byli v Kraslagu vězněni. Citujeme ho abecedně seřazený: Bělorusové, Estonci, Finové, Holanďané, Japonci, Korejci (z jižní Koreje ještě zajatci a internovaní z  druhé světové války a ze severní Koreje již političtí vězni poválečného komunistického režimu označovaní jako nepřátelé lidu [rus. vragi naroda]), Litevci, Lotyši, Maďaři, Mongolové, Němci, Rusové a Ukrajinci.

  10. Těžba dřeva a výroba některých druhů průmyslového dříví byla hlavním pracovním úkolem Kraslagu; dokonce i táborový časopis se jmenoval Dřevo pro zemi (volně čes. z rus. Les straně). ↩