KOTLUBANSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 172

KOTLUBANSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 172 (rus. Kotlubanskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 172 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 172).

Je poprvé zmíněn v dokumentech z 1. 11. 1944 s dislokací na jižním Uralu v Čkalovské (dnes Orenburgská) oblasti na hranicích s Kujbyševskou (dnes Samarská) oblastí 222 km severozápadně od Čkalova (dnes Orenburg) v Buzuluckém okresu v lokalitě železniční stanice Kotlubanskij. Byl určen pro zajaté německé vojáky a příslušníky armád bojujících po boku Německa proti Sovětskému svazu a pro internované obyvatele ze Sovětským svazem anektovaných území východního Polska a Pobaltí 1. Podruhé byl tábor zmíněn ve výkazech z 8. 6. 1945. Na stejném místě se nacházel také KOTLUBANSKÝ ZVLÁŠTNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR (viz).

  1. Jedno z táborových oddělení bylo v městě Buzuluku, kde bylo v roce 1942 umístěno středisko, do něhož byli z internačních táborů po celém Sovětském svazu soustřeďováni Češi a Slováci, kteří se přihlásili do vznikající československé vojenské jednotky v rámci sovětské armády. ↩