KOTLASLAG

KOTLASLAG (zkr. z rus. Kotlasskij selskochozjajstvennyj ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Kotlaský zemědělský nápravněpracovní tábor).

Zřízen: 27. 10. 1943 1.

Zrušen: 29. 6. 1945.

Byl podřízen: Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Archangelské oblasti.

Správa sídlila: v městě Kotlasu.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1944 8629; 1. 1945 6207 2.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce pro Kotlaskou zemědělskou farmu a sovchozy Ardaševskij, 8. března a Falenkovskij v Kirovské oblasti, 10. let Komijské ASSR a Mutnickij v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace), Komsomolec a Šachuňskij v Gorkijské (dnes Nižegorodská) oblasti, Krasavinskij a Krasnyj Sever ve Vologodské oblasti a Krasnoborskij a Čerevkovskij v Archangelské oblasti 3; práce v ústředních opravnách; práce v dřevozpracujícím kombinátu; práce pro rozřaďovací (tranzitní) středisko na jižním okraji Kotlasu na pravém břehu Severní Dviny asi čtyři kilometry od železniční stanice; práce pro správu bytového fondu v městě Kirovu.

  1. Protože vzrostl objem zemědělských prací zajišťovaných Kotlaským rozřaďovacím (tranzitním) střediskem Hlavní správy táborů železničního stavitelství (viz) a zároveň ministerstvo shledalo nutným zpřísnit vězeňský režim. ↩

  2. Zpočátku Kotlaslag sestával z osmi sovchozů, zemědělské farmy, tranzitního střediska a dvou táborových středisek; ve středisku č. 1 byli soustředěno vězni pracující na farmě a ve středisku č. 2 vězni pracující na vykládce a nakládce materiálů. ↩

    Viz rovněž Kotlaské rozřaďovací (tranzitní) středisko Hlavní správy táborů železničního stavitelství pozn. 3.

    Součástí Kotlaslagu byla také ústřední nemocnice (jedenáct baráků rozdělených do dvou táborů) a kolona (táborové středisko) č. 2 sestávající z vězňů neschopných těžké fyzické práce (rus. slabosilnyje zaključonnyje). K 25. 2. 1944 bylo na lůžkovém oddělení této nemocnice hospitalitováno 937 vězňů: z toho 726 s diagnózou poruchy výživy tkání a organismu (dystrofie; rus. alimentarnaja distrofija) a pelargy (onemocnění vyvolané nedostatkem vytaminu B2 neboli tzv. lombardské malomocenství; rus. pellarga), 84 s diagnózou tuberkulóty plic, 23 se zápalem plic a 104 s různými jinými onemocněními; stav 467 pacientů byl označen jako nevylečitelný.

    Alexandr Solženicyn ve svém díle Souostroví GULAG napsal, že během zimy na přelomu let 1944 a 1945 umíralo v kotlaské tranzitce „denně padesát lidí, a nosiči, odnášející mrtvé do márnice, si nikdy neodpočinuli“. Se Solženicynem nesouhlasí ruský historik Nikolaj Upadyšev a považuje jeho tvrzení za příliš zveličené a cituje z dochovaných dokumentů konkrétní údaje: podle nich v roce 1943 zemřelo v Kotlaslagu 3083 vězňů (z toho 2236 v tranzitce), v roce 1944 1732 vězňů (z toho 1587 v tranzitce) a za sedm měsíců roku 1945 295 vězňů (z toho 273 v tranzitce). Zároveň však soudí, že „přesto je nutné konstatovat, že úmrtnost, zejména v tranzitce, byla skutečně vysoká“.

  3. Viz Kotlaské rozřaďovací (tranzitní) středisko Hlavní správy táborů železničního stavitelství text kursivou. ↩

    Po zrušení Kotlaslagu byl sovchozy Ardaševskij a 10. let Komijské ASSR předány Lidovému komisariátu papírenského průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat celljulozno-bumažnoj promyšlennosti SSSR), sovchoz Komsomolec byl převeden do Unžlagu (viz), sovchoz 8. března do Vjatlagu (viz) a z ostatních sovchozů bylo vytvořeno Kotlaské zemědělské oddělení (rus. Kotlasskij selskochozjajstvennyj otděl) v rámci Sevpečlagu (viz).

    Řízené Kotlaskou skupinou Hlavní správy zásobování vojenských sil Ministerstva vnitra SSSR (rus. Kotlasskaja grupa Glavnogo upravlenija vojennogo snabženija Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Kotlasskaja grupa GUVS MVD SSSR).