KOTLASKÉ ROZŘAĎOVACÍ (TRANZITNÍ) STŘEDISKO HLAVNÍ SPRÁVY TÁBORŮ ŽELEZNIČNÍHO STAVITELSTVÍ

KOTLASKÉ ROZŘAĎOVACÍ (TRANZITNÍ) STŘEDISKO HLAVNÍ SPRÁVY TÁBORŮ ŽELEZNIČNÍHO STAVITELSTVÍ (rus. Kotlasskij peresylnyj punkt Glavnogo upravlenija lagerej železnodorožnogo stroitělstva nebo zkr. Kotlasskij peresylnyj punkt GULŽDS).

Další oficiálně používaná označení: Kotlasskij otděl Glavnogo upravlenija lagerej železnodorožnogo stroitělstva nebo zkr. Kotlasskij otděl GULŽDS; Kotlasskaja těchničeskaja baza; Kotlasskij perpunkt.

Zřízeno: 14. 5. 1940 rozšířením KOTLASKÉHO ROZŘAĎOVACÍHO (TRANZITNÍHO) STŘEDISKA (viz).

Zrušeno: 27. 10. 1943 přeměnou na KOTLASLAG (viz).

Podřízeno: Hlavní správě táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR).

Nacházel se: v Archangelské oblasti na severu Ruska.

Správa sídlila: v městě Kotlasu 1.

Oficiální údaje o počtu vězňů 2: 7. 1940 8073; 1. 10. 1940 6435; 1. 1. 1941 6907; 1. 7. 1941 5696; 1. 1. 1942 2186 3; 1. 4. 1942 1938; 1. 7. 1942 7866; 1. 1. 1943 8716 4.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: skladování a překládka nákladů určených pro severní nápravněpracovní tábory Lidového komisariátu vnitra SSSR: Sevpečlag, Lokčimlag, Uchtižemlag, Usťvymlag a Vorkutlag 5; vypravování vězeňských transportů; zajišťování pomocné techniky a různých materiálů pro Severopečorskou magistrálu; zemědělské práce: rostlinná výroba, živočišná výroba a sklízení sena - v Kotlaské zemědělské farmě (rus. Kotlasskaja selchozferma) a v sovchozech 6 Ardaševskij u osady Ardaši (později předměstí Kirova) 7, Borovskij, 8. března (rus. imeni 8 marta) a Falenkovskij v Kirovské oblasti, 10. let Komijské ASSR (rus. imeni 10-letije Komi ASSR) a Mutnickij v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace), Komsomolec a Šachuňskij v Gorkijské (dnes Nižegorodská) oblasti, Veliko-Usťugskij, Krasavinskij a Krasnyj Sever ve Vologodské oblasti a Krasnoborskij a Čerevkovskij v Archangelské oblasti 8 - sovchozy byly dislokovány na značně rozsáhlém území a proto například tábor v Borovém byl od centrály vzdálen asi 330 km, tábor v Šachuňji 380 km tábor v Mutném materiku v Komi ASSR dokonce 650 km!; zajišťování pracovnich sil pro Limendský dřevařský překladištní kombinát, opravnu lodí Limenda, Udimské a Njubské středisko lesního hospodářství, Severodvinskou správu říční dopravy (přístaviště Kotlas), Kotlaskou a Leninskou plavební kancelář, kancelář Zagotzerna, Boltický sklad dřeva; stavební práce.

  1. V roce 1941 sestávalo Kotlaské rozřaďovací (tranzitní) středisko Hlavní správy táborů železničního stavitelství: ze 4 kolon (táborových středisek), 3 překladišť (s pěti skladovými prostorami o rozloze 137910 m2 rozmístěnými na břehu Severní Dviny a v ústí Vyčergy; hlavní překladiště bylo v Kotlaském přístavu v nákladní zóně Novaja Větka), jedné zemědělské farmy a tranzitního střediska. ↩

    V roce 1943 byly do Kotlaského rozřaďovacího (tranzitního) střediska Hlavní správy táborů železničního stavitelství ze Sevželdorlagu (viz) převedeny ještě ústřední nemocnice a kolona (táborové středisko) č. 2 sestávající z vězňů neschopných těžké fyzické práce (rus. slabosilnyje zaključonnyje).

  2. Viz Kotlaské rozřaďovací (tranzitní) středisko pozn. 3. ↩

  3. Z toho 184 žen. ↩

    145 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  4. Z toho 908 žen. ↩

    2332 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  5. Za prvních 10 měsíců roku 1941 bylo vyexpedováno 69290 t potravin ↩

  6. Sovchozy (zkr. z rus. sovětskoje chozjajstvo neboli čes. sovětské hospodářství) byly státní podniky zemědělské nebo živočišné výroby v SSSR. Rovněž v Československu po komunistickém puči 1948 byly obdobně zřizovány státní statky. ↩

    Mnohé sovchozy zaměstnávaly výlučně vězně. Vězni si je nejprve vybudovali a potom v nich sami pracovali.

    Většina těchto vězeňských sovchozů funguje dodnes jako místní zemědělská družstva nebo kombináty. Jejich prvními „normálními“ pracovníky byli bývalí vězni; zpravidla především ti, kteří po propuštění museli na základě dalšího administrativního rozsudku zůstat žít a pracovat v obvodu tábora, nebo ti, kteří si během věznění nalezli ať už v táboře či jeho „svobodném“ okolí své budoucí manželky, s nimiž v daném místě založili rodiny. Dnes však bývalé vězně vystřídali již jejich potomci.

  7. Dnes zemědělsko-průmyslové družstvo (rus. selskochozjajstvennyj promyšlennyj kooperativ nebo zkr. SChPK) Ardaševskij. ↩

  8. Rovněž většina těchto sovchozů funguje dodnes. ↩