KOPÁME

KOPÁME (rus. Kopajem).

Takto přezdívali japonští váleční zajatci zemljankovému táboru na břehu řeky Alambaj na jihozápadní Sibiři v Altajském kraji v dnešním Zarinském okresu severovýchodně od Barnaulu. Tábor patřil do skupiny táborů ALAMBAJ, BLINOV, MOSTOSTROJ a ZMAZNĚVO (všechny viz) zřízených po druhé světové válce v souvislosti se stavbou Západosibiřské železnice v úseku Altajskaja-Artyšta; byly podřízeny patrně Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR v Altajském kraji (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva vnutrennich děl SSSR po Altajskomu kraju nebo zkr. UITLK UMVD po Altajskomu kr.) a zajatci byli nejspíš „zapůjčeni“ z BARNAULSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 128 (viz). Těžké pracovní podmínky, hlad, chlad a tyfus měly za následek vysokou úmrtnost zajatců; byli pohřbíváni přímo na břehu Čumyše a později na hřbitově u nedaleké železniční stanice Batunnaja.