KOND
KOND.
Takto byl označován tábor na stejnojmenném malém ostrově (dnes ostrov Kondoostrov) v jihovýchodní části Oněžského zálivu v Bílém moři na severu evropské části Ruska (administrativně součást Archangelského kraje) 1. Šlo zpočátku o 5. oddělení a od roku 1929 trestním táborem (rus. štrafnoj lager) 1. oddělení (rus. 1-e otdělenije) SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR (viz); správa oddělení sídlila na severozápadním směrem ležícím Velkém Soloveckém ostrově (rus. Bolšoj Solověckij ostrov) v tamním KREMLU (viz). Vězni na ostrově Kond žili v bývalých hospodářských budovách zrušeného kláštera a v zemljankových lesních detašovaných táborech (volně čes. z rus. lesnaja komandirovka) MAKOVICA (sestávajícím z jednoho trestního praporu) a ABAKUMICHA 2 (rozděleného na pět praporů); hlavním zaměstnáním vězňů byla těžba dřeva. Podle záznamů, které v březnu 1932 pořídila polská pohraniční stráž (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) se skupinou Poláků, propuštěných ze sovětských táborů výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku, bylo na ostrově Kond koncem dvacátých let kolem 1340 vězňů a při likvidaci asi 800 vězňů.