KLAJPEDSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 57

KLAJPEDSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 57 (rus. Klajpedskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 57 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 57).

Byl zřízen koncem roku 1945 na západě Litevské sovětské socialistické republiky (od roku 1990 samostatná Litevská republika; lit. Leituvös Respublika) 315 km od Vilniusu v baltském přístavním městě Klajpedě (lit. Klaipéda) 1 a zřejmě byl určen především pro Němce z území někdejšího východního Pruska a pro internované místní litevské obyvatele 2. Zrušen byl koncem roku 1948.


  1. Původně něm. Memel; ve 13. století řádem livonských rytířů založený přístav na břehu Baltského moře. Od druhé poloviny 19. století až do první světové války součást Německa a potom svobodné město. Od roku 1923 součást Litvy s lit. názvem Klaipéde. V březnu 1939 znovu připojen k Německu pod něm. názvem Memel. Ostatní území Litvy bylo v následujícím roce anektováno Sovětským svazem a vytvořena Litevská sovětská socialistická republika; sovětskou anexi vystřídala po útoku Německa na Sovětský svaz v roce 1941 okupace německou armádou a nepodařený pokus o obnovení nezávislého litevského státu. Po dobytí Memelu Rudou armádou v lednu 1941 byl přístav připojen k obnovené Litevské SSR znovu pod lit. názvem Klaipéde (rus. Klajpeda). Po osvobození Litvy ze sovětské nadvlády v roce 1990 zůstal přístav součástí Litevské republiky. 

  2. Šlo o čtyři hlavní kontingenty: 1. o původní litevské Němce, kteří byli v letech 1939-1940 odsunuti do hloubi Německa, ale ještě za války jim okupační správa povolila návrat do Pobaltí, 2. o několik desítek tisíc Litevců, kteří sloužili ve vojenských jednotkách bojujících po boku německé armády proti Sovětskému svazu, 3. o obyvatele Litvy, odvlečené v době německé okupace na práci do Německa a po návratu domů považované za „nespolehlivé“ stejně jako další sovětští repatrianti nebo bývalí příslušníci Rudé armády, vracející se z německého zajetí, a 4. o další skupiny místního obyvatelstvo internované v rámci upevňování sovětské moci v Pobaltí a postupně násilně přesidlované nebo rovnou posílané do nápravněpracovních táborů (viz rovněž Podkamennaja Tunguska).