KIROVOGRADSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 377

KIROVOGRADSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 377 (rus. Kirovogradskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 377 nebo zkr. lager GUVPI MVD SSSR № 377).

Poprvé je zmíněn v dosud zveřejněných dokumentech z roku 1946. Nacházel se na středním Uralu ve Sverdlovské oblasti 77 km severozápadně od Sverdlovsku (od roku 1991 znovu historický název Jekatěrinburg) v lokalitě města Kirovgradu. Kontingent tvořili němečtí a zejména maďarští zajatci a internovaní Ukrajinci; většina pracovala v slévárnách mědi. Poslední údaj o táboru je v dochovaných výkazech z května 1948; mnozí váleční zajatci z druhé světové války byli již postupně repatriováni ze Sovětského svazu zpět do zemí svého původu a tábor byl proto patrně záhy potom zrušen a zbylí internovaní převedeni do „normálních“ nápravněpracovních táborů.