KEMEROVOLAG

KEMEROVOLAG (zřejmě zkr. z rus. Kemerovo lager ve významu Lager Kemerovo neboli čes. Tábor Kemerovo).

Tímto názvem někteří pamětníci označují komplex táborů SIBLAGU (viz) v jihozápadní Sibiři v Kemerovské oblasti. Již počátkem třicátých letech bylo v lokalitě Kuzbasu tehdy ještě v Novosibirské oblasti 36 (!) táborů SIBLAGU; po vzniku Kemerovské oblasti v roce 1943 zůstalo na jejím území 11 oddělení této táborové centrály a severovýchodně od hlavního města oblasti Kemerova v Mariinsku byla umístěna správa všeho SIBLAGU 1. Kromě toho SIBLAG spravoval 398 (!) pracovních osad (rus. trudovoj posjolok nebo zkr. trudposjolok) 2. Další čtyři zdejší táborová oddělení a dvě výrobní kolonie (rus. promyšlennaja kolonija) patřily do Odboru nápravněpracovních kolonií Správy Lidového komisariátu vnitra SSSR v Kemerovské oblasti (rus. Otděl ispravitělno-trudovych kolonij Upravlenija Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR Kemerovskoj oblasti nebo zkr. OITK UNKVD SSSR Kemerovskoj obl.) 3. Po druhé světové válce měl SIBLAG v Kemerovské oblasti třicet táborových oddělení a několik desítek sovchozů 4. Kromě SIBLAGU měly v Kemerovské oblasti v různých dobách tábory ještě GORNOŠORLAG, KEMEROVOŽILSTROJ S NÁPRAVNĚPRACOVNÍM TÁBOREM, SEVKUZBASSLAG, JUŽKUZBASSLAG, TOMSKO-USKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR, ARALIČEVLAG a zejména nechvalně proslulý zvláštní tábor č. 10 KAMYŠLAG s rozsáhlým ženským oddělením v Suslovu (všechny viz). Ve druhé polovině čtyřicátých let paletu zdejších táborů rozšířilo několik desítek zařízení (táborových oddělení nebo středisek) nejprve KEMEROVSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 503, PROKOPJEVSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 525 a JURGSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 526 a později ještě NOVOKUZNĚCKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 525 a ANŽERO-SUDŽENSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 526 5 (všechny viz).

  1. Ve vzpomínkách některých pamětníků je uváděn ještě dřívější název Kemerova Ščeglovsk; k přejmenování došlo v roce 1932 a tedy zřejmě již předtím byly v této lokalitě tábory. ↩

  2. Do pracovních osad byly v letech 1934-1953 umisťovány osoby odsouzené k pracovnímu usídlení (rus. trudovoje poselenije nebo zkr. trudposelenije) ve stanovených místech na vzdáleném a zpravidla dosud neosídleném území; uprchlíci byli trestáni „přeložením“ do nápravněpracovních táborů; pracovní usídlení bylo řízeno Hlavní správou nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu (Ministerstvo) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata [Ministěrstvo] vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD [MVD] SSSR). Pracovní usídlení (někdy také nazývané zvláštní usídlení neboli rus. specialnoje poselenije) bylo používáno také jako doplňkový trest. ↩

  3. Šlo o výrobní kolonii č. 1 Jajský krejčovský závod (rus. Promyšlennaja ispravitělno-trudovaja kolonija ITL № 1 Jajskaja švejnaja fabrika) a výrobní kolonii č. 2 Tajga; viz Jajalag a Siblag pozn. 12. ↩

  4. Sovchozy (zkr. z rus. sovětskoje chozjajstvo neboli čes. sovětské hospodářství) byly státní podniky zemědělské nebo živočišné výroby v SSSR. Rovněž v Československu po komunistickém puči 1948 byly obdobně zřizovány státní statky. ↩

    Mnohé sovchozy zaměstnávaly výlučně vězně. Vězni si je nejprve vybudovali a potom v nich sami pracovali.

  5. Viz rovněž Prokopjevsklag a Stalinsklag. ↩