KASPIJLAG

KASPIJLAG (zkr. z rus. Kaspijskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Kaspický nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Ispravitělno-trudovoj (ITL) lager pri Upravleniji Stroitělstva № 2 Glavnogo upravlenija aerodromnogo stroitělstva (GUAS) Narodnogo komissariata vnutrenich děl SSSR (NKVD SSSR); Stroitělstvo № 2 Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR (NKVD SSSR).

Ve vzpomínkách některých pamětníků označovaný jako: Kasplag.

Zřízen: 24. 3. 1943.

Zrušen: 7. 9. 1946 reorganizováním na táborové oddělení Správy nápravněpracovních táborů a kolonií Ministerstva vnitra Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky (rus. Lagernoje otdělenije Upravlenija ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Ministěrstva vnutrennich děl Azerbajdžanskoj sovětskoj socialističeskoj respubliki nebo zkr. LO UITLK MVD Azerbajdžanskoj SSR).

Byl podřízen: do 13. 2. 1946 Hlavní správě výstavby letišť Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije aerodromnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrenich děl SSSR nebo zkr. GUAS NKVD SSSR); potom Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR) a od 24. 4. 1946 Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Ministerstva vnitra Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky (rus. Upravlenija ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Ministěrstva vnutrennich děl Azerbajdžanskoj sovětskoj socialističeskoj respubliki nebo zkr. LO UITLK MVD Azerbajdžanskoj SSR).

Nacházel se: podél západního břehu Kaspického moře od západní hranice Kazachstánu (od roku 1991 samostatná Kazašská republika; kaz. Kazakhstan Respublikasy) přes Dagestán (dnes Republika Dagestan v rámci Ruské federace) až po severní hranici Ázerbájdžánu (od roku 1991 samostatná Ázerbájdžánská republika; ázerb. Azärbaycan Respublikas).

Správa sídlila: v ruském přístavu Astrachani v deltě Volhy a později v ázerbájdžánském přístavu Baku (ázerb. Baki).

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 5. 1943 3513; 1. 1944 3282.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce pro Stavební správu č. 2 Hlavní správy výstavby letišť Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Stroitělnoje upravlenije № 2 Glavnogo upravlenija aerodromnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrenich děl SSSR nebo zkr. SU № 2 GUAS NKVD SSSR): stavba potrubí pro přepravu očištěné ropy v úseku Machačkala (dag. Mahačkala) ─Astrachaň─železniční stanice v Kazachstánu Sajchin (kaz. Sajkin); výstavba pěti kompresorových a dvou vakuových kompresorových stanic pro Azněftěkombinat Lidového komisariátu ropného průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat něfťannoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Narkomněfť SSSR) 1; po reorganizaci Hlavní správy výstavby letišť práce na Stavbě č. 2 Ministerstva průmyslu stavby lodí SSSR (rus. Ministěrstvo sudostroitělnoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. MSP SSSR).

  1. Hlavní správa výstavby letišť Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije aerodromnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrenich děl SSSR nebo zkr. GUAS NKVD SSSR) byla zřízena 27. března 1941 v předvečer německého útoku na SSSR. Měla zjistit vybudování 254 vojenských letišť; jako pracovní síla měli být využiti vězni, odsouzení k nápravněpracovní činnosti bez odnětí svobody , stavební prapory , váleční zajatci a místní obyvatelstvo (mobilizovaní kolchozníci ). K 15. červnu 1941 vězni stavěli 156 letišť (celkem 199674 vězňů z nápravněpracovních táborů, 44 990 z jiných táborových jednotek a 51920 odsouzených k nápravněpracovní činnosti) a váleční zajatci (celkem 16017) jedenáct letišť. V následujících letech již během války s Německem byly Hlavní správou výstavby letišť zabezpečovány různé další stavební práce a provozy životně důležité pro válečné letectvo a vojenský průmysl; podílela se také na stavební pracích při obnově průmyslu a infrastruktury na osvobozených územích zničených válkou s Německem. ↩

    Nápravněpracovní činnost bez odnětí svobody (rus. ispravitělno-trudovyje raboty bez soděržanija pod stražej) byl trest spočívající v rozhodnutí soudu buď odsouzeného zaměstnat podle jeho odbornosti, ale na určeném místě (ať již v místě bydliště nebo jinde) a za mzdu, sníženou o srážky propadající ve prospech státu, nebo mu uložit vykonávat nekvalifikovanou fyzickou práci, která však byla „společensky“ potřebná nebo naléhavá.

    Pracovní prapory byly součástí tzv. Armády práce (rus. Trudovaja armíja nebo zkr. Trudarmija nebo t/a či t. a.). Původně vznikla v letech 1918─1922 jako jedna z forem nucené mobilizace pracovních sil. Za druhé světové války byla obnovena a zařazovalo se do ní podle rasového nebo národnostního původu ─ například kromě Povolžských Němců byli mobilizováni také krymští Tataři a příslušníci dalších neruských národů a národností žijících v SSSR. Postavení příslušníků Armády práce (rus. trudarmejec nebo zkr. t/a nebo t. a.) se velmi málo lišilo od postavení vězňů; jiné bylo pouze v tom, že příslušníci Armády práce pracovali bez ozbrojeného doprovodu. (Viz Jacques Rossi: Encyklopedie GULAGu, přel. Vladimír Bystrov a kol., Praha 1999, s. 17─18.)

    Armáda práce nepochybně inspirovala po 1948 československé komunisty ke zřízení proslulých Pomocných technických praporů (PTP).

    Po druhé světové válce byly zřizovány také pracovní prapory složené z válečných zajatců; byly řízeny Hlavní správou pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR) a operativně přemisťovány na naléhavé práce.

    Viz Kamenlag pozn. 1.

    Příslušníci polské armády převezení po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu (viz Andižanský tábor Správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 26 pozn. 2) a Finové ze záhy následující finsko-sovětské války koncem roku 1939 a v prvních měsících roku 1940.