KARLAG

KARLAG (zkr. z rus. Karagandinskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Karagandský nápravněpracovní tábor).

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: Karagandalag.

Zřízen: 17. 9. 1931 ze sovchozu Gigant zbylého po zrušení KAZLAGU (viz) 1.

Zrušen: 27. 7. 1959 převedením pod Správu vězeňských zařízení Správy ministerstva vnitra SSSR v Karagandské oblasti (rus. Upravlenije mest zaključenija Upravlenija Ministěrstva vnutrennich děl SSSR po Karagandinskoj oblasti nebo zkr. UMZ UMVD po Karagandinskoj obl.); téměř dvacet osm let nepřetržitě fungující tábor! 2

Byl podřízen: do 8. 5. 1935 současně Hlavní správě nápravněpracovních táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. GULAG OGPU SSSR) a Zplnomocněnému zastoupení Jednotné hlavní politické správy SSSR v Kazachstánu (rus. polnomočnoje predstavitělstvo Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR po Kazachstanu nebo zkr. PP OGPU SSSR po Kazachstanu) 3; potom Odboru táborů, pracovních usídlení 2 a míst výkonu trestu Správy Lidového komisariátu vnitra SSSR v Kazašské autonomní sovětské socialistické republice (Otděl lagerej, trudoposelenij 4 i měst zaključenij Upravlenija Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR Kazachskoj ASSR nebo zkr. OLTPiMZ UNKVD SSSR Kazachskoj ASSR) a od 21. 10. 1937 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); a konečně od 17. 9. 1955 Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Ministerstva vnitra Kazašské sovětské socialistické republiky (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Ministěrstva vnutrennich děl Kazachskoj sovětskoj socialističeskoj respubliki nebo zkr. UITLK MVD Kazachskoj SSR).

Nacházel se: ve střední Asii ve východním Kazachstánu (od roku 1991 samostatná Kazašská republika; kaz. Kazakhstan Respublikasy) v Karagandské oblasti (kaz. Karaghandy oblysy) 5.

Správa sídlila: v obci Dolinskoje (Dolinka) 27 km jihozápadně od Karagandy (kaz. Karaghandy).

Oficiálně udávané počty vězňů: 12. 1932 10400; 1. 1. 1934 24148; 1. 1. 1935 25110; 1. 1. 1936 38194; 1. 1. 1937 27504; 1. 1. 1938 31548; 1. 10. 1938 40109 5; 1. 1. 1939 35072; 1. 1. 1940 31691; 1. 1. 1941 33747; 1. 7. 1941 39513; 1. 1. 1942 42582; 1. 4. 1942 41019 6; 1. 1. 1943 45798; 1. 1944 50080; 1. 1. 1945 53946; 1. 1. 1947 60745; 1. 1. 1948 63555; 1. 1. 1949 65673; 1. 1. 1950 54179; 1. 1. 1951 45675 7; 1. 1. 1953 42244; 1. 1. 1954 26618; 1. 1. 1955 23009; 1. 1. 1957 21736; 1. 1. 1959 16957.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce v zemědělství (živočišná a rostlinná výroba) 8; různá průmyslová výroba (kovoobráběcí, dřevozpracující, oděvní, výroba válenek); výroba stavebních hmot; práce ve sklárnách; práce v cukrovaru; práce v sušárně zeleniny; práce v uhelných dolech; práce ve vápencovém lomu; rybolov na jezeře Balchaši (kaz. Balkhas köli); výroba různého spotřebního zboží; stavba sovchozů a sýpek na celinách a úhorech v Kazašské sovětské socialistické republice 9.

  1. Sovchozy (zkr. z rus. sovětskoje chozjajstvo neboli čes. sovětské hospodářství) byly státní podniky zemědělské nebo živočišné výroby v SSSR. Rovněž v Československu po komunistickém puči 1948 byly obdobně zřizovány státní statky. ↩

    Mnohé sovchozy zaměstnávaly výlučně vězně. Vězni si je nejprve vybudovali a potom v nich sami pracovali.

    Sovchoz Gigant byl zřízen v roce 1930; ve čtyřicátých letech hospodařil už na ploše 500 km2. Měl využívat pracovní sílu vězňů při kolonizaci vzdálených oblastí SSSR a dobývání tamního přírodního bohatství.

    Podrobněji viz Kazlag.

  2. Viz rovněž Ivděllag, Kargopollag a Kraslag. ↩

    Současně je třeba si uvědomit, že k uvedenému datu tento táborový komplex pouze přestal patřit mezi centrálně řízené; na nižší úrovni patrně fungoval ještě dál.

  3. Jednotná hlavní politická správa SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenije SSSR) byla do roku 1934 předchůdkyní všesvazového Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR). ↩

  4. Pracovní usídlení (rus. trudovoje poselenije nebo zkr. trudposelenije) byl systém násilného usidlování potrestaných osob ve stanovených místech na vzdáleném a neosídleném území. ↩

  5. Karlag tvořilo 31 táborových oddělení (základních skupin táborů) rozmístěných na území velkém jako Francie a desítky táborových středisek a dalších jednotek. Podle některých ruských historiků v roce 1951 sestával Karlag z více než 140 táborů! ↩

    Proslulé byly například mužský a ženský tábor nedaleko Saraně v obci Aktas (viz) nebo Spasské táborové oddělení v obci Spassk; v roce 2004 začala cestovní kancelář Erfurt&C nabízet zahraničním turistům zájezdy po místech někdejšího Karlagu a návštěvu památníku na bývalém ústředním táborovém hřbitově ve Spassku nazvala Osvětim bez pecí. Součástí Karlagu bylo také zvláštní táborové středisko v Akmolinské oblasti známé jako Alžir; viz Akmolinsklag.

    Direktivou Ministerstva vnitra SSSR č. 219 z 31. 8. 1946 bylo uloženo přemístit do Karlagu k výkonu trestu „válečné zajatce, odsouzené za spácháné trestné činy v táborech Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUVPI MVD SSSR) k různé době odnětí svobody a nalézající se věznicích“ nezávisle na jejich fyzickém stavu.

    V roce 1953 v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva vnitra SSSR č. 00576 povolit „písemný styk s příbuznými a přijímání balíčků odsouzeným válečným zajatců a internovaným, jakož i občanům jiných států odsouzeným vojenskými senáty Sovětské armády v zahraničí [do nápravněpracovního tábora]“ bylo v Karagandě zřízeno doručovací střediska označené jako tábor č. 8 (rus. lager № 8) a v Džezkazganském táborovém oddělení Karlagu doručovací středisko označené jako tábor č. 4 (rus. lager № 4).

  6. Z toho 20572 žen. ↩

    26990 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  7. Z toho 12079 žen a 1301 vězňů odsouzených k těžkým nuceným pracím ↩

    20169 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činnost; z nich 1179 vězni na těžkých nucených pracích (rus. katoržnyje raboty nebo katorga; zkr. KTR).

  8. V roce 1932 pracovalo v sovchozu Gigant 8400 vězňů; obhospodařovali 2087646 ha půdy (z toho 111836 ha orné půdy, 337570 ha luk a 1378999 ha pastvin); v roce 1951 měl sovchoz 26716 kusů hovězího dobytku, 6648 kusů vepřového dobytku, 175613 kusů skotu a 11946 koní (z toho 6710 tažných). ↩

  9. Viz Atbasarský nápravněpracovní tábor pozn. 3. ↩