KARGOPOLLAG

KARGOPOLLAG (zkr. z rus. Kargopolskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Kargopolský nápravněpracovní tábor).

Ve vzpomínkách některých pamětníků označovaný pouze jako: Kargopol.

Zřízen: 16. 8. 1937.

Zrušen: působil ještě 1. 1. 1960; více než dvacet let fungující tábor! 1

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); potom od 26. 2. 1941 Správě táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR) a od 4. 3. 1947 Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULLP MVD SSSR); od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR); od 28. 1. 1954 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR) a od 2. 8. 1954 znovu Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR; od 14. 12. 1955 Ministerstvu vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. MVD RSFSR); od 31. 1. 1957 Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR) a od 1. 12. 1957 znovu Ministerstvu vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky; od 5. 2. 1958 Hlavní zvláštní správě pro řízení hospodářské činnosti podniků těžby dřeva Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Glavnoje specialnoje upravlenije dlja rukovodstva chozjajstvennoj dějatělnosťju lesozagotovitělnych predprijatij Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. Glavspecles [GSL] MVD RSFSR).

Nacházel se: v Archangelské oblasti na severu Ruska 2.

Správa sídlila: v letech 1938─1940 v městě Kargopoli na jihozápadě oblasti 3 a potom v železniční stanici Jercevo.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1938 15217; 1. 10. 1938 29481 4; 1. 1. 1939 30069; 1. 1. 1940 27432; 1. 1. 1941 25218; 1. 7. 1941 24295; 1. 1. 1942 12402; 1. 4. 1942 18583; 1. 1. 1943 24892 5; 1. 1. 1944 15758; 1. 1945 19125; 1. 1. 1946 17155; 1. 1. 1948 21239; 1. 1. 1950 20237; 1. 1. 1952 23305; 1. 3. 1952 22680 6; 1. 1. 1953 25540; 15. 7. 1953 17054; 1. 1. 1954 17999; 1. 1. 1955 10246; 1. 1. 1956 10294; 1. 1. 1957 11980; 1. 1. 1959 11447; 1. 1. 1960 8354.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba dřeva; vstavba celulózky zjednodušeného typu na řece Vološce (zvláštní stavba č. 5); dodávky dřeva pro hlavní město SSSR Moskvu; úprava dřeva na výrobu lyží a výroba lyží; dodávky dřeva pro práce na obnově průmyslu a infrastruktury na osvobozených územích zničených válkou s Německem; železniční výstavba; práce v sovchozech Voronino, Usť-Kubinskij a Kargopolskij 7; rybolov; nábytkářská výroba; výroba obuvi; výstavba a provoz lesní pily; výroba dřevěných pražců; výroba bednářských dužin; nakládka a vykládka materiálů; práce v opravárenských dílnách; zabezpečování provozu Jercevovské železniční vlečky a traťové spojky ze stanice Pukso (u obce Puksoozero); dodávky dřeva pro říční paroplavbu; výstavba obytných domů; stavba silnic; výroba cihel; stavba úzkorozchodné a širokorozchodné traťové koleje.

  1. Viz rovněž Ivděllag, Karlag a Kraslag. ↩

  2. Táborová oddělení Kargopollagu byla rozmístěna v několika okresech; například v Pleseckém okresu v bažinaté krajině u obce Puksoozero (ženský a mužský tábor) a další u obce Jemcy a přímo v okresním centru Plesecku, v Běreznickém (dnes Vinogradovskij) okresu rovněž v okresním centru Běreznik a další uprostřed lesnatých hor u vesnice Osinovskaja Zapeň (ženský tábor přezdívaný Osinovka). Většina táborů byla od sídla správy vzdálena několik set kilometrů. ↩

  3. Správa sídlila v bývalém ženském klášteře na jižní okraji města. Přímo v Kargopoli bylo rovněž rozřaďovací (tranzitní) středisko. ↩

  4. 17336 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 5173 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  5. Z toho 2378 žen. ↩

    16607 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  6. Z toho 3100 žen. ↩

    6854 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  7. Sovchozy (zkr. z rus. sovětskoje chozjajstvo neboli čes. sovětské hospodářství) byly státní podniky zemědělské nebo živočišné výroby v SSSR. ↩

    Mnohé sovchozy zaměstnávaly výlučně vězně. Vězni si je nejprve vybudovali a potom v nich sami pracovali.