KARAKUMLAG

KARAKUMLAG (zkr. z rus. Karakumskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Karakumský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používaná označení: Kara-Kumskij ispravitělno-trudovoj lager (ITL); Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) Sredazgidrostroja; Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) i Stroitělstvo Glavnogo Turkmenského kanala.

Zřízen: 14. 10. 1950.

Zrušen: 29. 4. 1953.

Byl podřízen: Sredazgidrostroji Ministerstva vnitra SSSR (rus. Sredazgidrostroj Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Sredazgidrostroj MVD SSSR) a od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR).

Nacházel se: ve střední Asii na severozápadě Uzbecké sovětské socialistické republiky (od roku 1991 samostatná Uzbecká republika; uzb. Özbekiston Respublikosy nebo Özbekiston Žumhurijeti).

Správa sídlila: v Karakalpacké autonomní sovětské socialistické republice (dnes Karakalpacká republika v rámci Uzbecké republiky; uzb. Karakalpakstán Respublikasy) od roku 1950 do počátku roku 1953 u Tachia-Taše (dnes Tahiataš) a v roce 1953 v městě Nukusu ¹.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1951 626; 1. 1. 1952 7925; 1. 1. 1953 9919; 1. 5. 1953 4423.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba Hlavního turkmenského kanálu; stavba přehrady a hydroelektrárny na řece Amudarje (dnes Amudarya) u Tachia-Taše (dnes Tahiataš); stavba železniční tratě Urgenč (dnes Urgench)─Tachia-Taš; stavba cihelny; výstavba střední vodohospodářské školy (sic!); stavba vodovodu; práce v kamenolomu; výroba nepálených cihel; práce v opravárenských dílnách; zemědělské práce.