KAMYŠLAG

KAMYŠLAG (zkr. z rus. Kamyšovyj lager neboli čes. Kamyšový tábor).

Další oficiálně používaná označení: Kamyšovlag; Osoblag № 10; Osobyj lager № 10 1.

Zřízen: 30. 4. 1951 2.

Zrušen: 4. 10. 1954 předáním táborových jednotek Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR v Omské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva vnutrennich děl SSSR po Omskoj oblasti nebo zkr. UITLK UMVD po Omskoj obl.).

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR) a od 28. 3. 1953 Hlavní vězeňské správě Ministerstva vnitra SSSR (rus.) Glavnoje ťuremnoje upravlenije Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GTU MVD SSSR); od 8. 2. 1954 opět Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR.

Nacházel se: v jihozápadní Sibiři v Kemerovské oblasti.

Správa sídlila: nejprve v Myskiském okrese v obci Olžeras (dnes Měždurečensk) při ústí řeky Mrassu do řeky Tom a později v obci Měždurečje; od druhé poloviny roku 1953 v městě Omsku v Omské oblasti 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: plánovaný stav do konce roku 1951 15000; 1. 7. 1951 7256; 1. 1. 1952 10750; plánovaný stav do konce roku 1952 25000 4; 1. 1. 1953 8182; 1. 2. 1953 9042 5; 1. 1. 1954 13273.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: výstavba dolů Tom-Uského ložiska Kuzněcké uhelné pánve 6; práce pro trust Tomusašachrostroj Ministerstva uhelného průmyslu SSSR (rus. Ministěrstvo ugolnoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. MUP SSSR); bytová a průmyslová výstavba pro Tomskou a Myskiskou báňskou správu; stavba důlních zařízení pro Olžeraskou báňskou správu; stavba Tom-Uského úpravárenského závodu; proražení štoly 1. a 2.; stavba čerpací stanice a elektrárny; stavba Omské rafinérie Ministerstva ropného zpracovatelského průmyslu (rus. Ministěrstvo něftěpererabatyvašuščej promyšlennosti SSSR nebo zkr. MNP SSSR).


  1. Viz Běrlag pozn. 1. 

    Název Kamyšový byl táboru přidělen administrativním rozhodnutím z 30. 4. 1951; ruští historici nevysvětlují jeho původ, byl však možná inspirován přírodním charakterem místa (rus. kamyš znamená čes. rákos nebo rákosí) nebo lokací některé (patrně první nebo hlavní) táborové jednotky v oblasti dnes již neznámé zaniklé obce (někteří bývalí vězni ironicky hovoří o „poetickém duchu“ autorů pojmenování).

  2. Tábor byl zřízen v objektech poskytnutých Správou nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR v Kemerovské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva vnutrennich děl SSSR po Kemerovskoj oblasti nebo zkr. UITLK UMVD po Kemerovskoj obl.) a doplněných novými; přestavbu a dostavbu prováděl trust Tomusašachtstroj Ministerstva uhelného průmyslu SSSR. 

  3. Podle rozkazu z 25. 10. 1952 měl být tábor postupně převeden do Komijské autonomní sovětské socialistické republiky (dnes Republika Komi) a 8000 vězňů předáno do podzimu 1953 do téměř 2500 km vzdáleného Osoblagu № 12; viz Vodorazdělný tábor. 16. 6. 1953 bylo však rozhodnuto tábor předislokovat do Omsku vzdáleného „jen“ 900 km. 

    Přemisťování často až několika tisíc vězňů do vzdáleností mnoha set až tisíců kilometrů nebylo v sovětské praxi ničím neobvyklým.

    (Podrobněji o přemisťování vězňů viz Jacques Rossi: Encyklopedie GULAGu, přel. Vladimír Bystrov a kol., Praha 1999, s. 134─135.)

  4. Pro nedostatek práce byl však přísun nových vězňů zastaven. Ministerstvo uhelného průmyslu naopak požádalo o povolení přijímat nájemné pracovní síly. 

  5. Z toho pouze 880 vězňů všeobecného kontingentu (rus. obščij kontingent). 

  6. Kuzněcká uhelná pánev (rus. Kuzněckij ugolnyj bassejn) nebo Kuzbaská uhelná pánev (podle rus. zkr. Kuzbass); oblast těžby kamenného uhlí již od 19. století nazvána podle města Kuzněck připojeného v roce 1939 k nově vybudovanému městu nazvanému Stalinsk-Kuzněck (od roku 1961 Novokuzněck). 

    Podle rozhodnutí sovětské vlády mělo být v letech 1949─1952 na Tom-Uském ložisku otevřeno devatenáct dolů.