KAMENĚC PODOLSKIJ

KAMENĚC PODOLSKIJ (ukr. Kamjanec-Podilskyj).

Ve vzpomínkách polských pamětníků je používáno polské pojmenování: Kamieniec Podolski.

Pouze názvem tohoto původně polského města na jihu Ukrajinské sovětské socialistické republiky (od roku 1990 samostatná Ukrajinská republika) v Kameněc-Podolské oblasti (ukr. Kamjanec-Podilskyja oblast; od roku 1954 Chmelnická oblast; ukr. Hmelnycka oblast) označují polští historici dočasný tábor, v němž po násilném rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz v září 1939 byli internováni polští vojáci a funkcionáři státní správy a úřadů z obsazeného území ¹. Tábor byl rozmístěn v místních kasárnách a ve starobylé tvrzi a hřbitovní kapli; podle polských historiků táborem prošlo kolem 12000 internovaných Poláků. Část internovaných pocházejících z území anektovaného Sovětským svazem byla koncem října 1939 propuštěna do svých domovů a ostatní byli odtransportováni do jiných táborů; podle svědectví místních obyvatel bylo mnoho Poláků popraveno a tajně pohřbeno na městském hřbitově. V následujících měsících byl tábor patrně prázdný a teprve od února 1940 do června 1941 v něm byl umístěn VÝROBNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (rus. proizvodstvennyj lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR dlja vojennoplennych) s 1200 internovanými; všichni byli nasazeni na stavbu letiště.