KALUŽSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 107

KALUŽSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 107 (rus. Kalužskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 107 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 107).

Je uveden ve výkazech z 8. 6. 1945. Byl zřízen v centrálním Rusku v Kalužské oblasti 188 km jihozápadně od Moskvy v městě Kaluze. Kontingent tvořilo 6000 především zajatých rumunských vojáků a internovaných Poláků a Maďarů. Zajatci a internovaní pracovali v místních závodech Lidového komisariátu potravinářského průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat piščevoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Narkompiščeprom či NKPP SSSR). Při kontrole nedostatků v táboře počátkem roku 1946 byl zjištěn mimořádný nárůst úmrtnosti: v červenci 1945 zemřelo hlavně na podvýživu osm zajatců a internovaných, v srpnu 14, v září padesát, v říjnu 44, v listopadu přibyly oběti mrazů a zemřelých bylo již 93, v prosinci 112, v lednu následujícího roku 104 a za prvních dvacet dní února 1946 ještě dalších šedesát. Podle zprávy kontrolorů 70% kontingentu spalo kvůli nedostatku slámy bez matrací a strava byla vydávána často až po jedenáctihodinových přestávkách. Na poradě ministrů vnitra republik a náčelníků krajských a oblastních správ Ministerstva vnitra SSSR byl stav tábora označen jako špatný. Přesto je uveden ještě ve výkazech ze 17. 3. 1947.